La vida

Jaro aka nejvyšší čas překopat svůj život

20. dubna 2015 v 8:30 | Sayury
Jaro. Období tepla, znovuzrození a radosti. Za okny se začíná oteplovat, tráva začíná zelenat, lidé se začínají usmívat. Nebo alespoň někteří. Škarohlídi totiž mívají stejně nabručený výraz celý rok. Jsou rozzlobení na sebe (tuhle část si ale většinou nechtějí přiznat), na své okolí (to naopak dávají velice jasně najevo) a na celý vesmír, protože se jim nedaří. Ale já taková být nechci.

Bude to už rok, co jsem zahájila poslední část etapy zvaná střední. Všechno se dařilo, všechno šlo dobře: v ruce jsem držela vysvědčení za poslední školní rok (což ve zkratce znamená, že mě matematika nepřemohla a já ji tak snad do konce života neuvidím), odmaturovala jsem s vyznamenáním, dostala se na vysokou, byla jsem šťastně zamilovaná a balila jsem si kufry na svůj první sólo výlet do Španělska. A pak se všechno začalo bortit jako domeček z karet.

Stále žiju, i když to bylo dost těsný

5. března 2015 v 22:46 | Sayury

Krásný den všem!

Po dlouhé předlouhé odmlce se hlásím zpět, ne příliš odpočatá, nicméně plná zážitků.
Pokud si někdo myslel, že mě měsíc zpět přejel kombajn, zasáhnul blesk nebo tak něco na ten styl, bohužel (nebo snad bohudík?) tomu tak nebylo.

V druhé polovině ledna jsem úspěšně zakončila své první zkouškové, což znamenalo, že mě čekají zřejmě nejdelší (a taky poslední) zimní (jarní?) prázdniny. Už nějaký pátek se mi hlavou honily sebevražedné myšlenky, které se i nakonec naplnily - koupili jsme s tátou letenku do Vietnamu, sbalili kufry a jeli na téměř třítýdenní dobrodružství. Vědet, že ta cesta bude tak mizerně dlouhá (PRG - PARIS - HONGKONG - HANOI), bývala bych si odpracovala těch pár tisíc navíc, abych si ušetřila nervy a síly...

Prosincová chvástačka, aneb vyhlašuji bankrot

5. ledna 2015 v 11:25 | Sayury

Přiznejme si to. Jsme knihomolové. Prosinec byl prostě likvidační. Bankrot. No money. Nula. Nada. Ale vyhlídky na brzké jezení levných instantních nudlí se prostě pokaždé vyplatí. Při pohledu na tu hromádnu papírového (ne)štěstí se to prostě vyplatí.

Ačkoliv běžně chvástačky nevedu, jelikož si knihy kupuju tak čtyřikrát do roka (za to v až ve sprostém množství) a zbytek měsíců se je zoufale snažím přečíst, než příjde další likvidační nákup, v lednu udělejme výjimku. Protože tahle hora si ji rozhodně zaslouží :-).

Vzhledem k tomu, že mi začíná zkouškové, tak netuším, kdy to přečtu, nemluvě o těch, které jsem koupila v létě, na Světě knihy, minulé léto...no a mohli bychom pokračovat. Ale co, všechno má svůj čas. A knihy nikam neutečou. Doufám.

Novoroční hlod a další věci

3. ledna 2015 v 3:36 | Sayury
Jsou 2:45 ráno, když začínám psát tenhle článek. Po skvělém odpoledni-večeru se Syki (znáte ten pocit, když si s někým vymluvíte díru do hlavy, a pak už po zbytek dne nemáte potřebu mluvit?) jsem v deset zalehla do postele s tím, že půjdu spát. Ha. To tak.

Namísto spaní jsem se nevydržela koukat na ten příšerný vzhled, který tu všechny včetně mě strašil už nějakou dobu. Jak ale nešika jako já má splácat něco, co by se dalo prezentovat natolik, abych se nemusela stydět? No, odpověď zní: horko těžko. Poté, co jsem vytvořila pár příšerných návrhů jsem došla k závěru, že 1) se budu muset (a už roky chci) naučit alespoň základy grafiky 2) v jednoduchosti je krása, a podle toho jsem se řídila. No, výsledek je asi tak jedna tisícina toho, jak jsem si to představovala, ale aspoň se na to dá koukat :D. Tahle krása tu bude ještě nějaký pátek, tak snad sem ještě někdo znovu zavítá :D.

Abych ale neodbíhala od tématu. Jsou to už 3 dny od té doby, co jsme se rozloučili s rokem 2014. Jaký pro Vás byl? Upřímně doufám, že dobrý a úspěšný. Ráda bych Vám touto cestou popřála mnoho štěstí, zdraví, úspěchů a lásky do nového roku 2015. Zároveň bych chtěla poděkovat všem, kteří blog v loňském roce navštívili, popřípadě stále čas od času navštěvují, navzdory časté absenci nových článků.

Prázdninové rozhazování peněz

31. srpna 2014 v 12:32 | Sayury
Nechce se mi ani věřit, že je léto opravdu u konce. Zítra mnoho z vás nastoupí zpátky do škol a započne bláznivý maraton. Já to mám naštěstí za sebou, i když se čas od času objeví ty "stýskající se" stavy, kdy bych se vážně moc ráda vrátila. Ale před sebou mám vysokou a upřímně doufám, že to bude ještě lepší, než byla střední.

Tyhle prázdniny jsem si vážně užila. Po zkušenosti se Španělskem jsem konečně poznala, jaké to je, když si člověk může koupit víc než jednu knihu a necítí se při tom špatně :-D. Navíc jsem poznala nové lidi na plzeňském srazu a momentálně spolu s Basterou a Madlenkou plánujeme záříjový knižní sraz, který se bude konat už příští sobotu.

Zelený knižní sraz

24. srpna 2014 v 18:33 | Sayury


Ve středu 20.srpna proběhl v Plzni "Druhý zelený knižní sraz", který pořádala laurdes, známá taky jako Kačí. Ačkoliv poslední dva týdny počasí v Čechách stojí za zlámanou grešli, kupodivu ve středu byl krásný den, který sliboval nové zážitky a známosti z české blogosféry.

Měsíc ve Španělsku

13. srpna 2014 v 21:16 | Sayury
Vždycky jsem si přála mít dobrodružného ducha, tak jako měla Allyson Healey z knihy Jen jeden den, ve které kývla cizinci na nabídku odjet na den do neznámého města. No, až tak šílená jsem nebyla, ale určitě jsem se jí alespoň trochu přiblížila.

V květnu tohoto roku jsem se přes noc rozhodla, že vyrazím do zahraničí jako au-pair. Tímto způsobem pokryju veškeré výdaje a ještě dostanu trochu peněz za své služby. Tato cesta mi ale dala mnohem, mnohem víc, než jen peníze.


Když se mi poprvé ozval otec dětí, nebyla jsem si příliš jistá. Chtěla jsem žít ve městě (protože jsem prostě holka z města), ideálně poblíž mé milované Barcelony, tento případ byl Barce stovky kilometrů vzdálené. Jednalo se o čtyřčlennou rodinu, která žila v malé vesničce asi 50km od Albacete. Děti byly starší (dceři bylo 11, synovi 9), a tak nebylo příliš třeba se o ně starat. Jediné, co rodiče chtěli, bylo, abych s nimi mluvila anglicky. Nakonec jsem tedy na nabídku kývnula, zaplatila si letenku a zanedlouho jsem plná nadšení opouštěla pražské letiště Václava Havla. To, co mě čekalo nemůžu nazvat jinak, než jedním velkým kulturním šokem.

Divergentní duben, aneb konečně jsme se dočkali i my

2. května 2014 v 17:46 | Sayury

Když jsem si před lety přečetla první díl dystopické trilogie od V. Roth (které je mimochodem neuvěřitelných 25 let!), okamžitě jsem se zamilovala. O to víc mě potěšila zpráva, že bude Divergence přenesena na filmové plátno. Tahle radost však byla zastíněna ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že se filmu v ČR nedočkáme. Film se zdál být velkým riskem, který se nemusel vyplatit, což se fanoušci snažili všelijak vyvrátit. Premiéra v USA však rozhodla.
Během prvního víkendu vydělal film 56 milionů dolarů, což není příliš, vzhledek k 85 milionovému rozpočtu, nicméně se rozhodně řadí mezi úspěšné filmy, které byly natočené podle knižní předlohy. Pro představu: Nádherné Bytosti (M.Stohl & K-Garcia) si za první víkend vydělaly $20 mil., Hostitel Stephenie Meyer $26,6 mil., Město z Kostí (C.Clare) $31 mil. a Vampírská akademie (R.Mead) pouhých $7,7 milionů. Tato informace o úspěchu stačila k tomu, abychom se i my dočkali filmu.

Nebe se nám řítí k zemi

11. ledna 2014 v 2:21 | Sayury
První školní týden letošního roku je konečně za námi. Dostali jsme ve škole ale takovou nálož testů a úkolů, že bych měla začít hned...Už aby celý svět přestal bláznit a kantoři žíznit po testech.

Spolu s normálními testy jsou za dveřmi testy výstupní, pak maturitní a někdy mezi nimi ještě přijmací na vysokou školu. Né že bych se to stíhala všechno učit, vétšinu času jen sedím a chce se mi z toho brečet, když nic ale nevyroním, jdu se aspoň najíst. Pro zlepšení nálady.

Nicméně jsem béhem své krátké prokrastinace usedla k počítači, stáhla si mozillu firefox, abych mohla normální způsobem psát články, a pak jsem ještě vytvořila nový vzhled na blog. Čím je speciální? Zejména tím, že po více než pěti letech blogování přiznávám svou existenci a identitu. Vždy jsem se pokoušela vystupovat anonymně, došla jsem ale k závěru, že se nemám za co stydět (když vynechám své začatky v psaní recenzí...). Baví mě číst knihy, psát recenze a příběhy. Proč se za to stydět? Učený z nebe nespadl, každý jednou začínal - každý, kdo se nebál začít. A já už se nebojím.
Takže tu bude nějaký čas viset můj obličejíček, pokud bude někoho urážet, na požádání ho smažu :-D



Užijte si zasloužený víkend.

S.

Co rok 2013 dal a vzal

31. prosince 2013 v 10:34 | Sayury
Ani ne za tři dny přijde Nový rok, a tak je nejvyšší čas na takovéto zamyšlení nad tím, co se zkazilo a co se naopak povedlo.
 
 

Reklama