close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Diary

7 dní v ráji, první den v pekle

9. května 2011 v 20:24 | Sayury


Strávila jsem jeden neuvěřitelný týden v Katalánsku, na který budu ještě nějakou dobu vzpomínat. Takovou dobu jsem se těšila a najednou, když jsem stála u pláže a hleděla na moře, nemohla jsem tomu uvěřit - byla jsem zpět. Zpět na místě, které ve mně zanechalo spoustu vzpomínek, dojmů, ale hlavně radosti. Ve té chvíli jsem opustila veškeré zbytky starostí, které jsem nenechala v Praze. Byl čas volna.
Život je boj, nebo jedna dlouhá cesta. Vlastně je jedno, jak se to nazve, vždycky se někdy musíte zastavit a nabrat sílu, nelze nekonečně čerpat jen z nadějí, představ a spánku, který trvá jen pár hodin a po probuzení všechno jede zas nanovo.
A tak jsem po dlouhé době vypadla z veškerého dění a vyhnula se tak tlaku, stresu, chvikových depresí a dlouhodobé mrzutosti. Vlastně jsem se toho téměř zbavila. V hlavě jsem si to zas uspořádala a uvědomila si spoustu věcí. Měla jsem čas přemýšlet nad věcmi, na které čas nebyl a mohla tak postupně pomlau uzavírat některé kapitoly v mém životě.
Týden uběhl jako voda a včera jsem zas stála před tím naším institutem a nezbývalo mi nic jiného, než dát sbohem volnu a začít vzpomínat. Ale nelituju konce. Poznala jsem nové lidi i lidi, o kterých jsem si myslela, že je znám, navštívila nová místa, opět našla sebe a nabyla energii.
Čas vrátit se do boje.
S.

Myšlenkové pochody v trávě

23. dubna 2011 v 17:17 | Sayury



Je to jako sen. Občas se sama sebe ptám, jestli sním, či bdím. Nebe je téměř bez jediného mráčku a do zad mě hřeje slunce. Co víc dodat, sedím kdesi na louce u silnice a koukám na sestru a její "oběť", kterou dnes fotí. Plní si svůj sen a já jsem ráda, že u toho můžu být.
V zelených šatech a černými vlasy nejspíš (téměř) dokonale splývám s okolím, ale možná je to přesně to, co chci. Splynout. Po dlouhých týdnech se zas rodí naděje - naděje v lepší zítřky. Co víc si přát?
Ať se podívám, kam se podívám, vidím jen zelenou trávu, hromadu pampelišek a mravence lezoucího po mé noze. Svým způsobem jsem ale šťastná, konečně jsem procitla, konečně jsem si uvědomila, že nic není tak hrozné, jak to doopravdy vypadá, jsme to my, kdo to všechno dělá horší. Všechny stíny za mě padly ve chvíli, kdy jsem si to všechno přiznala.
Měsíc po prvním jarním dni jsem v nejneočekávanější chvíli dostala náádherný polibek na dobrou noc. Něco starého končí, něco nového zas začíná a mě nezbývá, než to přijmout a radovat se.
Konečně přišlo jaro.

S.

Zlomyslnost je vlastnost k nezaplacení

7. února 2011 v 21:33 | Sayury
dos
Dnešní nákup pečiva, sýru, šunky a slunečnicovýho oleje : 193 Kč. 
Pohled na starou paní sedící ve vlaku, který se zavírá, zhasíná a odjíždí do depa : k nezaplacení.
Kromě skupinky lidí, se kterou jsem tam byla se našlo pár jedinců, kteří doslova řvali smíchy( jeden mladý muž stojící vedle nás jí dokonce zamával). Netvrdím, že to bylo přátelské a dvakrát ohleduplné gesto, ale taky byste se smáli, kdybyste to viděli. Všichni vycházeli ven, jen ona tam pochrupovala a když se vzbudila, ke vstávání se moc neměla. Co asi teďka dělá? No, lepší nevědět.. :-D
No, náladu mi to zvedlo tedy bravurně a asi se tím bude ještě nějakou dobu bavit.
Celkově bych nazvala dnešní den za povedený (rozhodně nahradil pátek, kdy jsem se odhodlala jít na oslavu nového roku(lunárního) a stálo to fakt....no nestálo to za nic :D Bylo tam pár nesmyslných tanců, nesmyslných tanců starých lidí v tradičním oblečení a..konec.Líp zabitý den jsem dlouho nezažila.),jelikož jsem dostala výsledky testu z matematiky : 2,3 (!!!),což je sakra dobrá zpráva,protože z pětek stoupááám, pomalu, ale jistě. Pak jsem psala test na jaké si řasy a sinice (už jsem to zapomněla) a to jsem dostala za dva. Jakým lepším způsobem byste chtěli začít týden? :-)

Cíl?Ne,cesta.

31. ledna 2011 v 19:55 | Sayury
motyl
Co je dnes jiného tématem č.1,než staré dobré(?) vysvědčení. Kupodivu necítím ani ostudu, avšak ani radost. No, soudě podle známek asi na žádnou radost moc právo nemám, ale to ani na žádnou zlost a křik. Bohužel jsem nejspíš jedna z mála.
Stále jsem nepochopila, proč rodičové tak řvou a nadávají svým ratolestím, když ve většině případů toho ony samy litují, a pokud ne,budou. To samé je u mě - mám dvě čtyřky. Mám z toho radost? Ne,nemám,vlastně mě to mrzí, ale to je výsledek mé práce, kterou jsem za půlrok udělala, všechno co dělám teď, se mi v budoucnu vrátí,a taky se tak stalo. Takže si nemyslím, že by měli rodiče na svá dítka řvát, či snad v horším případě, je bít. 
Matka mé kamarádky jí do telefonu ztropila scénu a hovor ukončila se slovy "já nemám dceru a doma se ani neukazuj". Co to sakra..?! Ne,asi nechápu a nepochopím. Někdo dře jako pes, avšak pro některé je to stejně stále málo.
Jo no,rodičům se asi nezavděčíme, ale co, je to příklad a ponaučení toho, jak bychom my v budoucnosti nechtěli vystupovat (ačkoliv postupem věku se začínám děsit, že se jim spíše víc a víc podobám, i když o to nestojim) ... No,každopádně jsem na sebe hrdá, dokázala jsem na poslední chvíli zvednout známky(někdy až o dva stupně) a tak či tak, stejně se to zatím na vejšku nezapisuje, takže pohoda... :)
No,co jinak dodat, ve čtvrtek se slaví konec roku a v pátek je Nový rok, tak jsem zvědavá... :) (A ne, nejsem šílená, ani opožděná :D )

p.s. : jak se vám líbí motýlek?Podle mě je kouzelný!

Byly to moje nejvíc nejlepší Vánoce

27. prosince 2010 v 2:22
verdiho vaza

Asi je trochu brzo psát o něčem,co v podstatě stále probíhá,ale proč ne.Štědrý den máme za sebou a to co následuje bych nazvala buď dojezdem,nebo přípravou na silvestr.
Musím říct,že to byly nejlepší Vánoce,co snad mohly být.Ačkoliv to bude znít hrozně v kontextu s předchozí větou,strávila jsem je s přáteli a ne s rodinou.Poprvé vůbec jsme strávili Štědrý den mimo domov.
Sestra odjela pryč a já s bratrem jsme jeli ke kamarádovi,kterého bych spíše "pasovala" na staršího bratra.Tam se k nám přidaly ještě dvě kamarádky z blízkého okruhu přítel( když to v rychlosti vysvětlím,jsme 3 rodiny - moje,rodina co má jen syny a rodina co má jen dcery - ironie,že?).Měly jsme večeři - klasika (ryba,řízky a salát) a...byl to opravdu příjemně strávený večer.     

Když si připadáte blbý,jděte hrát dobyvatele

9. prosince 2010 v 19:41
imagebam.com
imagebam.com

Odcházela jsem otráveně ze školy,jelikož mi milý pan profesor řekl,že je pro něho taky ztráta času učit mě matiku.Potěší co?Zvlášť když se mi pak vysměje celá třída... No,nevadí,stává se.
Než jsem se rozhodla začít se studiem(jako učit se),rozhodla jsem si jít zlepšit si náladu hraním dobyvatele - ať vyhrajete nebo ne,vždycky to nějakým způsobem naladí na tu dobrou vlnu,a kupodivu,se dozvím spoustu nových poznatků,které mi sice ve škole budou tak na velký kulový,ale proč nemít v hlavě další zbytečnosti že.
No nic,jdu studovat strukturu Země,což je prostě "vodvaz".

Zklamána Dekadencí

3. října 2010 v 18:59
god

Dnes jsem byla na Dekadenci v Rudolfinu.Byla jsem na tuto výstavu natěšená jak malé dítě - zbytečně.
Dalo by se to přirovnat k názvu Shakespearovy divadelní hry - Mnoho povyku pro nic. Tato dlouho očekávaná výstava má představit současné umělce a jejich díla,která jsou dělena tématicky do pěti oddílů - BOLEST,SEX,POP,ŠÍLENSTVÍ a SMRT.

Jen co jsem vešla plna očekávání,všechno mé nadšení se vytratilo,když jsem spatřila první díla.Nejsem konzervativec ani nic takového a chápu,že každý má jinou představu o umění a tak nechci být příliš tvrdá,ale tyto malby a fotky mě dostaly.
Muž s erekcí a pod ním klečící žena je jedna z mnoha děl,kterým jsem nejspíš neporozuměla.Kde je ta myšlenka?Co tím chtěl básník říci?
blog
Strávila jsem delší čas stáním ve frontě u pokladen,než celou výstavou,což mě velice zklamalo.Nechodím často na výstavy a tak jsem se těšila...No,možná někoho nadchne a najde si své příznivce.Já však mezi nimi nebudu.








demonstrace proti potratům..?

1. října 2010 v 22:44
eggs

Dneska před školou byla jakási demonstrace proti potratům.Nechápu.Transparenty s nápisy a obrázky o genocidě a týrání dětí - co že to má s tím co společného?
Osobně si myslím,že je to blbost.Jestli je někdo pro-choice nebo pro-live tak je to jeho volba a těmahle demonstracema se asi hned tak nic nezmění.Ještě k tomu když se postaví před gymnázium,kde polovina mladších studentů je naprosto lhostejná těmto věcem,a druhá polovina má svůj názor,který hned nějaký rádoby protest neovlivní.
Já jsem teda pro-choice - přeci jenom,jsem holka a já budu to dítě rodit,tak si snad můžu vybrat jestli ano či ne.
Asi hodně záleží na okolnostech případu,ale i tak.Nejít na potrat,mít nechtěné dítě,které skončí v dětském domově,kterých už je tu tolik,že se to ani nedá spočítat-k čemu,k dyž to může vyřešit potrat a nikdo tak nedojde újmy?
Rozebírala jsem to s několika lidmi ve třídě a ti jsou stejného názoru,ne že bych se jim divila...

26.září - první článek na blogu

26. září 2010 v 16:39


Tak jsem včera založila blog,celý večer dělala design(nic moc,předělávala jsem ho asi tisíckrát a stejně se mi nelíbí),a vůbec.Už mám klid na dušičce a blog taky nevypadá úplně k zahození :)

Přišel čas si udělat nový blog a všechno staré zanechat na tom předchozím.Tak je tu,v celé své kráse.Snad se tu bude líbit těm,kteří ho navštíví záměrně,či sem jen tak zabloudí :)

Sayury
 
 

Reklama