close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Diary

Šťastný Nový rok podruhé

22. ledna 2012 v 14:44 | Sayury
Tak po dlouhých 22. dnech je načase popřát krásný nový rok 2012, tentokrát již podruhé. Ne, nezbláznila jsem se, ani nic takového, dnes v 6 hodin místního času odbije na východě Asie půlnoc a lidé tak vstupí do nového lunárního roku.
Takže pro ty, co si nestihli udělat předsevzetí, máte poslední šanci :-D
Čekám, až se mamka vrátí a pak to začne...spousta chaosu, stresu, křiku, úklidu, vaření, tradičních věcí, které se musí stihnout...No, nemůžu se dočkat.
Jen jsem sem skočila, abych dala o sobě vědět, že jsem ještě stále naživu, a zas odcházím - pololetí neskončilo a já se učení vyhýbám jak čert kříži.
Každopádně přeji všem šťastný Nový rok 2012 :)

S.

P.S.: Tu soutěž jsem nevyhrála :( Ale o tom jindy...

Vítězoslavné svalení se na postel

13. ledna 2012 v 21:54 | Sayury
Umírám. Konečně pátek. Přišla jsem domů, svalila se na postel a usnula. Mám celé dva dny a zotavení a pak zas od znovu, kristepane, už aby to pololetí skončilo.
Na stole mi leží hromada knih k přečtení a já furt nic. Zmocňuje se mě zoufalství.

Byl tu komentář, jestli mám fotku botiček, kterou jsem zveřejnila před nedávnou dobou. Přináším tedy jedinou fotku své maličkosti - uříznutou :) Kdybyste viděli ten obličej, zhrozili byste se :D

Nedávno jsem psala o literární soutěži, do které jsem se přihlásila a...dostala jsem se do finále!! Jsem neuvěřitelně šťastná a vůbec tomu nedokážu uvěřit. Teď mě už čeká jen pohovor. Ačkoliv bych (samozřejmě) chtěla vyhrát, konkurence je veliká, tak mi držte všechny palce a prsty :))

Vstoupila jsem do nového týdne a ten se mnou pořádně vydrhnul, takže už nemám sílu ani přemýšlet. Jdu si pustit The Vampire Diaries, přečíst si kus Jess Inclán, Ošklivých a půjdu spát. Jo, to zní fér.


Bůh s Vámi
S.

Happy New Year, BITCHES!

31. prosince 2011 v 19:42 | Sayury

Mnoho úspěchů do Nového roku Vám přeje Sayury :)
Jde se slaviiiit :))))))

Takovéto nicnedělání

27. prosince 2011 v 22:34 | Sayury
Vyprošený sníh (dobře, zas až tak moc jsem neposila) na Štědrý den nepřišel a dneska jsem šla do centra dost nalehko - aby ne, když bylo 8°C. Zimo, kde jsi?? Ne, že bych ji zrovna postrádala, ale k Vánočním svátkům ta trocha toho vlezlého sněhu prostě patří.
Poslední dny trávim jen spaním, koukáním na filmy a - trávením, tedy neskutečným obžerstvým. Štědrý den jak jinak probíhal ve zmatcích, ale večer jsme zahájili (nebo alespoň já) prasečími hody, tedy kupou řízků a bramborového salátu. ÁÁÁÁÁÁch, prostě hotové nebe. Nějak jsem v tom shonu nestihla dokumentovat, ale myslím, že ten večer to bylo všude přibližně stejné.
Včera jsem dokončila práci do jedné literární soutěže, musela projít jistými...ehm, gramatickými opravami, ale už mi zbývá jen vyplnit přihlášku a odeslat na ambasádu a pak...pak se uvidí :)
Jdu začít číst knihy - dostala jsem od bratříčka HARRY POTTER - FILMOVÁ KOUZLA - málem jsem se rozbrečela (co jiného čekat od fanouška Harryho Pottera, že...) a pokračování Inkarceronu. Takže hurááá na knihy.

S.


P.S.: TY BOTY !!!! Ááááá. Dárek od holek. Prostě dokonalé. Zatím mám obě nohy a žádné zlomeniny. Dobré ne?

Obžerství začíná...YESSS

23. prosince 2011 v 1:16 | Sayury
Milý, nejmilejší deníčku...
konečně mi začaly prázdniny, na které jsem se s prominutím kurevsky těšila. Ačkoliv sníh si dal letos dovolenou a nehodlá se dostavit, mé nadšení mi zkazit nemůže. Mluvím o volnu, ne o Vánocích. Konečně jsme se dočkali všemi očekávaného volna, vyplněného jakýmsi stromečkem, rybou, dárky a pitím. Vánoce nijak zvlášť neprožívám, dárky jsou nakoupeny, téměř všechny zabaleny, naprosto ready k darování. Nejdůležitější složkou Vánoc, opomineme-li všechny ty bláboly o rodině, duchu Vánoc a dárcích, je samozřejmě jídlo. Pořádná velká kupa žrádla určeného k okamžité konzumaci. Jo. Už se těším na dny strávené ležením, spaním, jezením a koukáním na pohádek. A pak zas znovu a znovu dokola. No to je ráj,to je ráj...Už běžím, má krásná představo, už běžím...!

Takže drazí nejdražší, přemýšlím, jestli se tu objevím na Štědrý den, ale pokud ne, moc bych všem chtěla popřát klidné prožití Svátků, bohatou nadílku a spooouustu jídla. A knih, samozřejmě!

Bůh s Vámi
S.

Když láska zavelí, rozum je v pr...přesně tam

19. prosince 2011 v 22:21 | Sayury
Součástí našeho úžasného mládí, na které pak vzpomínáme, je samozřejmě ta pěkná dávka zklamání.Ať už je to na poli rodinném, školním, srdečním, či jakémkoliv jiném. To, co teď považujeme za největší katastrofu, tomu se ve většině případů za pár let zasmějeme. Je to v podstatě stejné jako u dětí - smějeme se jejich starostem, protože víme, že jsme měli ty samé, ale ony se s námi nebaví, je to prostě tíží. Tak jako ty naše.
No...konec filozofování. Vánoce se blíží a já prožívám jedno zklamání za druhým. Špatné dny se holt sečetly a vrací se v plné parádě, jen škoda, že až teď. Mohly buď počkat, nebo sebou hodit. Takhle...takhle je to špatný.
Před 3 dny konečně dorazilyy knihy od FRAGMENTu a tak mám konečně co číst. Aspoň to mi tu zbylo... Bude ze mě misantrop, ležící v posteli, zavalen spoustou knih.
S

Děti, Ježíšek a peníze.

13. prosince 2011 v 22:42 | Sayury
Tak nějak se s hrůzou v očích dívám na kalendář, jehož dny podstatně a velice rychle ubývají a co nevidět tu máme poslední advent a pak, pak už jen Štědrý den.
Občas mám pocit, že se ta pohoda Vánoc tak trochu vytratila a všichni jsou ve stresu - ve stresu z nedostatku peněz, z neodstatku času, z převelikého dostatku jídla (tenhle druh stresu přichází po Váocích a říkáme mu výčitky).
Nedávno mě pobavil asi 8 letý kluk diskutující se svou babi.
" Ale babi, já si opravdu nepřeju nic jinýho."
" Ale prosimtě, tohle se nedává. Ježíšek ti určitě přinese něco hezkého."
" Ale babi, já nechci nic,než ty peníze (!!!), opravdu ne!"
" Ale..."
" Já vím, že Ježíšek neexistuje, jednou jsem sledoval tatínka, jak jde a nese dárky..."
"To sis ale zkazil řekvapení..."
"..."
" Ale nesmíš to nikde ve škole říkat!"
"Já vím, maminka mi to už říkala, nikomu to neřeknu! Ale já si opravdu, ale opravdu nepřeju nic jiného babi..."

No kam ten svět spěje?
Doufám, že se máte dobře a netopíte se v předvánoční depresi (můj supernový pojem - pak, samozřejmě, přichází deprese povánoční, pak předvelikonoční, povelikonoční...) a užíváte si toho SNĚHU,co tu napadlo (ano, žádný nenapadl) a tak.

Žijte blaze moji milí přátelé
S.

Zimní design na světě!

9. prosince 2011 v 17:57 | Sayury
Tak jsem zhruba před dvěma a půl hodinami zasedla k počítači, rozhodnuta vytvořit nový design. Ten starý mi časem začal vadit, ačkoliv ty polaroidy byly opravdu dobré.
Čím to? Možná zimou, Vánocemi, kdo ví.
K mému překvapení a mému "umu" se to opravdu povedlo a až na chybějící barvu na okrajích stránky (uvědomila jsem si to až později a to už jsem byla líná to upravovat) je to vcelku povedené :) Alespoň na můj "level".
Chtěla jsem něco, co nebude moc křiklavé (trochu váhám nad písmem - je to dobré?) a bude to vyvolávat jakousi spokojenost. No, haha, nevim, jestli jsem toho dosáhla, ale každopádně doufám, že se líbí :)
Tak a tímto má práce v oblasti jakýchkoliv úprav vzhledu končí, alespoň na další měsíc - dva a možná, že i více :) Teď můžu s klidem na duši zahájit tento mrazivý, avšak téměř vyprošený víkend. Bylo načase, aby se pátek dostavil. Bylo to ňáák moc dlouhý.
Ach, abych nezapomněla - zdroj obrázku :)
Bůh s Vámi
S.

Nebe se otevírá a padá mi na hlavu

29. listopadu 2011 v 0:33 | Sayury
Taky máte občas ten pocit, že Vám má spadnout nebe na hlavu? Jako kdybych dělala tisíc milionů věcí najednou a přitom pořád nestíhala. Smutné. Už tři týdny čtu Erebos. Ještě smutnější, ne že by mě nebavil, naopak, jen není čas a co navíc, Vánoce jsou za dveřmi. Potřebovala bych takovou tu místnost, co mají v Japonsku - přijít, rozbít talíře, zakřičet si pořádně od plic a pak zas odejít. Nebo změnit svět a nařídit mu víc času. Nebo ukrást Hermioně obraceč času. Tak nějak. Jo. Přesně tak. Čtvrtletí za námi, známky stojí za prd, škola stojí za prd, čas, který bych měla mít na čtení knih, ten taky stojí za prd, vlastně nestojí, žádný totiž nemám. Ach. A notebook taky nemám, zatím jen ten, co jsem ukořistila tatisovi, ale doufám, že mi nezůstane, musela bych tuhletu živoucí KOVOVOU KLIMATIZACI vyhodit z okna.

Bůh s Vámi
S.

Když notebook udělá pápá

20. listopadu 2011 v 14:21 | Sayury
Je tomu jiř "DLOUUHÝCH" 11 měsíců, co jsem dostala od tatíčka notebook. Jo,pěknej starouš, ale řekněme, že byl první a zvládal všechno,co se po něm chtělo, perfektně. Samozřejmě měl své mouchy, přihlédneme-li k roku výroby (2005), byly věci, které tam fakt chyběly :D Nevadí...
Co se ale nestalo, ve čtvrtek vydechl naposled a nezapnul se. Zmetek jeden. Takže jsem se po tak kratičké době rozloučila s notebookem (nebuďte naivní, jasně, že jsem byla kráva a nezálohovala věci) a teď mi zbyl iPad a mám zatim půjčený tátův - což je mimochodem úplně stejný model :D Tak jen k tomu, jak moc dokáže být mechanika nespolehlivá...
Poslední dny volna, tedy čtvrtek,pátek a víkend, byly ve znamení prasečinek. Ale jakých! Nedělala jsem nic, než že jsem jenom jedla, vážně se stydím. Ve čtvrtek jsem měla lasagne, tiramisu,sushi a další jídlo,co jsem stláskala, a v pátek jsem byla na steaku. Čtyřista gramový steak se šťouchanýma bramborama a houbovou omáčkou mě málem zabili, ale porazila jsem je..!A pak jsem to málem vrátila, jak jsem byla přežraná...
Pozitivně negativní věc na tom všem je uvedení kolekce Versace for H&M.
Bezva zpráva je, že se mi podařilo ukořistit nádherný náramek pro sestru, která měla 26. narozeniny (která ženská posedlá módou by neměla z něčeho takového radost?) a tak se to jako dárek zdálo být ideální. O to větší byla má radost, když z těch několika málo kusů, co tam bylo, jsem měla zrovna já jeden. Byl nádherný! Dostala ho, měla radost a pak...se to podělalo. Doslova. Utrhly se některé z těch jemnách řetízků a tak jsem to musela jít reklamovat. K mé smůle, jelikož to byla limitovaná edice, se všechny vybraly a tak žádné nezbyly. Co naplat, dostala jsem peníze zpět, dala jsem je na dárkovou kartu a pomalu se slzami v očích jse ji dala sestře. No, aspoň jsem si to stihla vyfotit.
Ze včerejška na dnešek jsem spala u kamarádky, u které jsme měly filmovou noc. Viděly jsme V for Vendetta, Zbouchnutá a Muži,kteří nenávidějí ženy...a pak byly skoro 4 ráno a tak jsme šly spát. A teď jsem doma, bez jakékoliv chuti studovat, či dělat jakoukoliv aktivitu, při které musím mít otevřené oči. Ach.
 
 

Reklama