Diary

Co dodat

24. prosince 2014 v 10:00 | Sayury

Už je to tu zas. Ani jsem se nenadála a rok utekl jak voda a najednou vstávám a je Štědrý den. Kdy se to jen stalo? Kam se všechen ten čas poděl? :-O Vím, že od začátku semestru nejsem moc aktivní, což přičítám hlavně škole. Bohužel nestíhám číst tak, jak bych si přála (nicméně knihy se mi tu hromadí i tak), o psaní recenzí nemluvě. Hned jak ale skončí zkouškové, hodlám se do toho zas vrhnout, tak snad to vyjde :-). Děkuji všem za Vaši přízeň, zejména těm, kteří i přes mou častou absenci zůstali blogu věrni a čas od času sem dorazí :-).
Ráda bych Vám všem popřála krásné svátky, velkou nadílku pod stromečkem a hlavně hodně radosti s rodinou a mnoho úspěchů do Nového roku!

-S

Spát, jíst, spát, jíst

16. března 2014 v 12:06 | Sayury
Maturitní ročník je docela smradlavý rok, vážně. V první polovině roku máte nohy na stole, nanejvíš hledáte šaty na ples, ale jinak nic. A pak přijde druhá část roku, kdy po vás chtějí, abyste se stíhali učit na maturitu, výstupní testy, průběžné testy a na příjmací testy na vysokou, což je zhola nemožné. Poslední dva týdny jsem seděla zabořená hlavou v základech společenských věd - sociologie, ekonomie, psychologie, politologie, evropská integrace a novodobá historie - a v testech scio, které mimochodem smrdí.

Včera tohle dočasně skončilo (uvidíme, jak dopadly testy) a já doufala, že se budu moci natáhnout na postel, přečíst si Fenomén a Dračí oko, ale prý ne. Výstupní a průběžné testy čekají. Ach jo.

Každopádně jsem se rozhodla, že pokud udělám maturitu, půjdu si koupit za většinu peněz knížky a uspořádám velký knižní giveaway, takže se máte na co těšit :-)))-

Bez Naděje,já i Colleen

24. února 2014 v 1:39 | Sayury
V osmi obrázcích má první nepsaná recenze na Bez Naděje od Colleen Hooverové, kterou jsem začala číst dneska. Řekne více než tisíc slov.


Výhra knihy,ztráta šály, aneb universum dává, ale i bere

21. února 2014 v 8:24 | Sayury
Čtvrtek 20. února měli jisto jistě všichni fanoušci Vampýrské akademie a knižní nadšenci zakroužkovaný v kalendářích, jelikož se konal další legendární knižní sraz, pořádaný nakladatelstvím Domino a knihkupectvím Neoluxor. Součástí srazu bylo pak speciální promítání Vampýrské akademie v prostorech kina Atlas na Florenci.

Na knižní sraz dorazilo několik desítek lidí a od samého začátku probíhal v uvolněné atmosféře: Syki rozdávala plakáty, odznaky a nálepky, lidé pobíhali od stolu ke stolu, smělejší jedinci (jako třeba jako já) se seznamovali s novými lidmi a diskutovali o všech možných tématech. Jakmile však odbila čtvrtá hodina, všichni se rozutekli zpět na svá místa. Boj o knihy a trička mohl začít.

Zanedlouho byly všechny ceny rozdány (ukořistila jsem knihu, jupí) a dav se k blížící se šesté hodině začínal pomalu zvedat k odchodu. V kině se ještě před začátkem filmu losovali výherci plakátů a knih, a pak se konečně zhasnulo a film začal.
Musím říct, že mě film mile překvapil, byl přesně tak bláznivý, jako kniha samotná. Trapné scény z knihy byly opravdu trapné (na filmovém plátně to vypadá ještě stokrát hůř, než když si to představujete při čtení), takže celý sál se už necelou minutu po začátku filmu mohl smíchy popadat.

Jediné, co bych tvůrcům vytknula, byl příliš rychlý začátek - prvních dvacet minut odpovídalo asi 2/3 knihy, takže jsme se ani nenadáli a už jsme směřovali ke konci. Další věc, která mi příliš nevyhovovala, bylo věčné vysvětlování kdo je kdo a co znamená to a to, bohužel pro nečtenáře je vysvětlení klíčové, tudíž chápu, proč se tam objevilo. I přes tyto drobné nedostatky jsem se filmem velice dobře bavila a neustále se něčemu smála, ať už to byly Dimitrijovy kýčovité výstupy, nebo Rosino chování či její komentáře, které by se měly tesat do kamene.

Po skončení jsem se rychle odebrala pryč a až pozdě večer zjistila, že jsem přišla o svou překrásnou, jemnou, hebkou, milou, dokonalou, červenou šálu, která mi pravděpodobně zapadla za sedačku. Toto zjištění mi zlomilo srdce, nicméně pohled na novou knížku (skoro) všechno spravil. Co se dá dělat, Universum dává, ale i bere. I tak si ale myslím, že to nemusela schytat zrovna moje milovaná, překrásná, jemňoučká, heboučká, miloučká, prostě dokonalá, červená šála. Život ale prostě není fér.

Křtíme Yoli a Bez Naděj Colleen Hooverové

21. února 2014 v 8:08 | Sayury
Konečně ulehám do měkké, vyhřáté postele a přehrávám si zážitky za poslední dva dny.
Ve čtvrtek jsem se zúčastnila křtu knihy Bez Naděje od Colleen Hooverové a zároveň křtu nového knižního vydavatelství YOLI, které se bude věnovat literatuře po mladé čtenáře, známé taky Young Adults, která se v posledních několika letech těší velké oblibě.

Křest se konal v Praze v Krásných Ztrátách (kavárna), kde nechyběly známé tváře z Neoluxoru, nakladatelství a samozřejmě knižní nadšenci z "blogosféry". Hned na úvod jsme odbržely krásné dárky - knihu Bez Naděje a obálku, ve které jsme našly záložku, flashku, odznaky a další drobnosti - a malé pohoštění v podobě koláčků štěstí, ve kterých jsme nacházely výroky autorů či úryvky z knih.


Odpoledne zahájil herec Jirka Mádl čtením z knihy Bez Naděje ("Strašně ráda peču."), a poté následovalo pár slov od Míšy, která nám pověděla něco málo o vzniku Yoli a o knihách, které vyjdou. Pak se chvíli opěvovaly další knihy, hrály se hry, a protože jsme měly družnou náladu, spojily jsme stoly, povídaly si, a nakonec se i společně najedly. Byl to velice příjemně strávený den, konečně jsem se setkala s lidmi i v reálném světě a moc jsem si to užila.


Tímto bych ráda popřála YOLI mnoho úspěchů a spokojených čtenářů!

Jen dva prstíčky...kuš zimo!

27. října 2012 v 22:22 | Sayury
Stalo se Vám někdy, že jste dostali neuvěřitelný zásek a nemohli jste se z něj vymanit?
Je to téměř dva měsíce na den, co jsem vydala poslední článek. Za ty dva měsíce jsem přečetla asi tak dvě knihy a napsala velký kulový. S příchodem podzimu na mě dolehl stres, škola, úkoly a starosti všedních dnů. A tak se stalo, že jsem dvacet minut zírala na bílé pole a pak zmáčkla křížek. Prokrastinace je vážně smrt.

Takovéto co-se-za-rok-stalo zamyšlení

31. května 2012 v 1:00 | Sayury
Každý rok mám takový zvyk. No, vlastně to není každý rok, tohle je teprve "3.ročník".
Cože je to za zvyk?
Přečíst si zápisy v deníku za předešlý rok.
Proč?
Nu, řekněme, že mám dneska narozeniny.
Co se vlastně za ten rok přihodilo?
Je to ví než rok, co jsem započaa spolupráci s nakladatelstvím FRAGMENT, což je pro mě pocta a obrovská zkušenost. To samé můžu říct o nakladatelství METAFORA, kde jsem se seznámila, ačkoliv ne osobně, s paní Herynkovou, kterou si nemůžu vynachválit.

Když vynechám tragickou část, ve které mi ztroskotaly všechny vztahy, ztratila jsem nejlepší kamarádku a dělala jsem měsíc brigádu, za kterou jsem nedostala peníze, jelikož se nadřízený ukázal jako podvodník, nebyl ten rok zas až tak špatný :D

Udělala jsem si malý výlet do Barcelony, do Vietnamu, do Singapuru a do Madridu. Poznala jsem nové lidi jak ze světa, tak i odtud.Samozřejmě jsou tu ty vzpomínky z autogramiády Chrise Paoliniho a Patricie Briggs...no co si budem povídat, bylo to vážně hustodémonskykrutopřísný!

Největší radost mi však v poslední době dělá blog a dění okolo něho - díky Cup of literature jsem poznala řadu úžasných lidí, se kterými si nepřipadám, že jsem zbyla jako jediný "retard" na téhle planetě. Je nás víc, díky bohu.

Je to podivné sedět a přemýšlet nad vším, co se povedlo a co ne, čeho jsme dosáhli a v čem jsme naopak selhali, jestli jsme se víc smáli než brečeli, a co všechno jsme zažili.
Puberta je podivná věc, v jednu chvíli člověk přemýšlí, až se mu zavařuje mozek, a ve druhé se zas bezhlavě vrhá do každé voloviny, aby měl později čeho litovat.

Co víc dodat, ačkoliv je článek psaný o den dřív, jistojistě vím, že tento den nebude takový, jak bych si přála. Snad proto, že se ráno probudím a zjistím, že mamka je tisíce kilometrů daleko a nepřijede dřív než po mých narozeninách. To zamrzí. Snad proto, že mě čeká čtvrteční rutina. Snad proto, že v pátek večer se mnou nikdo nikam nechce jít. POMOC. Asi mám narozeninový splín. Přesně takový, jaký měl v jednom prehistorickém dílu Kačer Donald. Tak to je konec. Jdu si pustit film a nacpat se něčím sladkým. Ráno vstanu a budu stará. Prostě stará.
:D

S.

Patricia Briggs & Svět knihy 2012

20. května 2012 v 21:29 | Sayury

Letošní veletrh knih se konal ve velice zvláštním duchu. Možná proto, že jsem začala vnímat více knihy, knižní novinky, ale i nakladatelství, které je vydává. Každopádně tak jako každý Veletrh Svět knihy, byl i tento rok nezapomenutelný :-)

Pražské Výstaviště jsem navštívila v sobotu odpoledne za velmi dobrého počasí. Uvnitř v hale bylo sice dusno, ale komu na tom záleží, když kolem vás leží tolik knih :-) Autogramida Patricie Briggs byl plánovaný až na půl pátou, a tak jsem se rozhodla projít všechny stánky. Chyba. Né že bych došla až k bankrotu, ale nebyla jsem daleko.

Dobré rady do zahrady, aneb chybami se člověk učí

14. března 2012 v 22:30 | Sayury
A tak tu sedím, s palčivou bolestí v hlavě, s bolestmi v zádech a pocitem zvracení. Na chirurgii jako kdybych byla doma. Před třemi týdny jsem nechala ruku v pantech od dveří, které tam ani nebyly a dnes...dnes jsem se nejspíš rozhodla zničit školní majetek.

Neuvěřitelné! 5000!

6. března 2012 v 23:40 | Sayury
Udělala jsem naprosto náhodný "kouk" a světe div se! Pokořila jsem magickou pětitisícovku! Ó díky, díky! Mám radost, člověk aspoň ví, že to psaní za něco stojí, koneckonců, kdo tvrdí, že si zakládá blog pro to, aby si četl SÁM SVÉ články, kecá.

Což mě přivádí k myšlence, že už měsíc dávám dohromady povídku/kapitolovku/říkejte si tomu jak chcete, pamatuji se na své břídilské začátky, když mi bylo kolem jedenácti - dvanácti, a musím se tomu pousmát. Snad se můj styl psaní trochu změnil, nebo spíš doufám, že jsem stoupla na vyšší "level", alespoň mi to tak připadá, když píšu. Povšimla jsem si totiž skutečnosti, že má kolonka na poznámky (ve wordu) má víc znaků, než samotný text, a to to písmo je několikrát menší a normostran mám kolem pěti. Tak snad to jednou dokončím a zveřejním... :)

Také jsem chtěla pro ty, kteří si ještě nevšimli, Yanny zrealizovala setkání knižních nadšenců, které se bude konat již za dva týdny v Praze v palci Luxor :) Nezapomeňte tedy dorazit!

Topím se v lavině úkolů a učebnic, připravujíc se na nekonečnou salvu testů, tudíž jsem se ke knihám moc nedostala. V pondělí se mi ale podařilo dočíst The summer I turned pretty -a asi jsem se zamilovala do Conrada. Víc v recenzi, která snad vyjde co nejdřív ;)

Dodatek : Nestihla jsem zaslat mail Fragmentu. Nebude recenzní výtisk Inheritance :'((( Budu si muset počkat jako smrtelník a koupit si ho později :'(( Vyvěšte černé prapory!

Jdu studovat
Bůh s Vámi
S.
 
 

Reklama