Zakázaná hra: lovec

13. března 2015 v 8:30 | Sayury |  recenze

Zakázaná hra: Lovec - L.J.Smith


Série: Zakázaná hra #1
Počet stran: 224
Rok vydání: 1994 (US) / 2015 (CZ)
Překlad: Zdík Dušek
Nakladatelství: FRAGMENT Hodnocení: 3/5

Strávit večer hraním deskových her nemůže být nikdy nudná záležitost. Rychlá, jednoduchá, složitá, zdlouhavá nebo smrtící ano. Nudná ale rozhodně ne.

Když si Jenny Thorntonová v záhadném obchodě v pochybné čtvrti koupí tajemnou hru v bílé krabici od hezkého záhadného kluka s bílými vlasy a zářivě modrýma očima, netuší, že tím rozehraje nebezpečnou hru, ve které jde o život nejen jí, ale i jejím přátelům.


Zpočátku nikdo hru nebere vážně, všichni přísahají podle slov na krabici a začínají hrát…dokud se něco nestane a nezjeví se v oné hře se svými nejhoršími nočními můrami, kterými si každý musí projít, aby měl šanci na přežití. Čas běží a Stínový muž může být za každým rohem…

Po slavné a úspěšné sérii Upíří deníky přichází autorka L. J. Smith s další temnou sérií pro mladé čtenáře, a to s názvem Zakázaná hra. Tato trilogie překvapivě nevyšla v posledních letech, nýbrž před dlouhými 21 lety a k nám se dostává až nyní. Pozdě, ale přeci. Čtenáři by totiž jinak byli ochuzeni o dobrý příběh.

Číst Zakázanou hru bylo trochu jako vrátit se do minulosti. Po dlouhé době jsem v ruce držela oddechovku, youngadultovku, dvouset stránkovou knihu a především další "smithovku". Vzhledem k tomu, že mýma rukama prošly jak Upíří deníky, tak i Temné vize, bylo mi jasné, že se bude konat pohodové čtení na (opět) nezvyklé téma. A přesně to, co jsem čekala, jsem i dostala: příběh mladých lidí, kteří hrají hru o život, aniž by to do poslední chvíle zjistili. Téma starých legend, magie a oživlých nočních můr mě rozhodně zaujalo, nebylo tedy příliš namáhavé knihu přečíst, naopak; knihu jsem měla hned přečtenou.

Postavy nejsou příliš složité, hlavní záporák Julien je typický stalker se sklony hrát si na boha a dělat druhým ze života noční můru (doslova) a Jenny je naopak krásná, odvážná, obětavá a navíc ZADANÁ dívka (což samozřejmě Julien úspěšně ignoruje). A oba se přitahují jako magnet… Prožívat příběh postav bylo milé a zároveň děsivé - přeci jen, kdo by si chtěl na vlastní kůži zažít noční můru? Já tedy rozhodně ne. Občas mi tedy z některých situacích lezl mráz po zádech, ale pak jsem si oddechla, když to hrdina přežil. Ještě že tak.

Lovec není žádné složité čtení. Jednoduchý děj, jednoduché monology, jednoduché postavy. Pokud to všechno vezmete na vědomí (a stále si budete chtít knihu přečíst), rozhodně si čtení užijete, protože autorce možná chybí spoustu věcí, ale představivost mezi ně určitě nepatří. Lovec je rozhodně napínavé čtení, které bych doporučila mladším čtenářům, kteří mají pro strach uděláno. Protože se po nocích, až se budete chystat spát, budete bát.



Tímto bych ráda poděkovala nakladatelství FRAGMENT za recenzní výtisk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama