Mark Twain měl pravdu.

14. března 2015 v 9:23 | Sayury |  téma týdne
Téma tohoto týdne mě zaujalo natolik, že jsem se odhodlala sednout si a napsat k němu pár slov. Po 3 letech "tematického mlčení". Že by se blýskalo na lepší časy?

Při přečtení tematu tohoto týdne jsem si vzpomněla na jeden citát od Marka Twaina:

"Dvěma nejdůležitějšími dny ve vašem životě je den, kdy se narodíte...a den, kdy zjistíte proč."

Ať už to byl Mark Twain nebo kdokoliv jiný (což je pravděpodobnější verze), nemůžu jinak než souhlasit. Kdy ale zjistíme ono "proč"? Kdy poznáme, že je něco naším životním posláním? Pokud nejste Johanka z Arku, pak je to dosti složité. Nebo ne?


Když jsem byla malá, běhávala jsem venku po tržišti a pozorovala lidi. Každý byl utrápený, zatížen starostmi všedních dnů, které si následně sebou přitáhnul domů, kde mu přibyly další. Nemyslím, že naše životní poslání se skláda jen z práce, stresu a placení účtenek. Protože jestli tomu tak je, pak o takový život nestojím. Člověk nemusí chodit až na konec světa, aby pochopil, že celá tahle věc je mnohem, mnohem jednodušší - že je to celé jen o tom být šťastný.

Celou střední školu jsem strávila tím, že jsem se starala o to, co si kdo o mně myslí. Dělala věci, které mě nebavily a ty ostatní, zábavné, jsem odkládala na dobu neurčitou. Najednou jsem otevřela oči a zjistila, že uběhlo x let a já jsem byla stále tam, kde jsem byla na začátku. Můžete mít nové oblečení, drahé značkové boty nebo titul, ale dokud se nezměníte vy sami, zůstanete tam, kde jste byli.

Tehdy jsem si uvědomila, že je čas na onu změnu. Chtěla jsem být šťastná, dělat to, co mě baví, radovat se z maličkostí, zkoušet nové věci a užívat si každého dne. Protože nikdo nemůže vědět, kdy přijde ten poslední. A já bych velice nerada na smrtelné posteli zjistila, že více než půlka mých myšlenek je věnována obrovskému šuplíku "CO KDYBY".

Není mi ani dvacet. Studuji vysokou a nevím, kde budu zítra, za rok nebo za deset let. Nevím, jakou práci budu mít nebo kde budu žít. Ale nemyslím si, že ono životní poslání musí nutně znamenat něco velkého - tak velkého, že o tom bude vědět celý svět, tak jako si to přál Augustus Waters. Možná, že stačí být vlídný, pokorný, dělat to, co nás těší a užívat si společnost blízkých osob. Protože pak, když to "něco velkého" nepřijde, nebudeme zklamaní. Protože pak možná konečně pochopíme, že ty malé věci v životě byly ve skutečnosti velké, větší než všechna sláva světa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 15. března 2015 v 13:38 | Reagovat

Skvělé zamyšlení! Tvůj život určitě nebude složen z "kdyby", už proto, že máš v hlavě jasno, co dělat dál. A přišlas na to dost brzy, někteří lidé na to nepřijdou za celý život.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama