Okřídlená duše

30. června 2014 v 23:19 | Sayury |  recenze

Amanda Stevensová - Okřídlená duše

Série: Graveyard Queen #1
Počet stran: 368
Překlad: Věra Klásková
Rok vydání: 2011 (EN) / 2012 (CZ)
Vydavatelství: Knižní klub
Hodnocení: 3/5


Amelie pracuje jako restaurátorka hřbitovů a celý život vídá duchy. Otec ji však naučil, aby před nimi nikdy nedala najevo, že ví o jejich existenci. Pokud by tak učinila, okamžitě by se k ní připoutali a okrádali ji o její životní energii. Tak jako je tomu v případě detektiva Johna Devlina, se kterým naváže spolupráci, když se na hřbitově začnou objevovat mrtvoly. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama. Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Když zapadne slunce a nastane tma, z čeho máte největší strach? Třeba já se bojím tmy, duchů a hřbitovů. Okřídlená duše tedy pro mě byla jednoznačně must-have numero uno. Nepatřím mezi fanoušky hororů a ani nepořádám půlnoční spirituální seance v lese, takže jsem si připadala jako masochista, když jsem si nechala poslat Okřídlenou duši. Nicméně jsem se rozhodla tomu dát šanci a abych se vyhnula nočním můrám, po vzoru Ameliinýho otce jsem si stanovila jasné pravidlo: Číst knihu jen a pouze ve dne.


Se čtením jsem samozřejmě začala a skončila pozdě večer. Navzdory mé hrůze z duchařin mě kniha nadchnula a rychle vtáhnula do děje. Hned na prvních stránkách se seznamujeme s Amelií a jejím malým tajemstvím, které z ní udělalo vlka samotáře a Hřbitovní Královnu. Jako restaurátorka hřbitovů je naprosto spokojená, že může pracovat osamotě, dokud déšť neobjeví mrtvé tělo, povalující se ladem skladem v místech, kudy celé dny chodila.

V tu chvíli se na scéně objevuje sličný, dobře stavěný a nesmírně přitažlivý detektiv John Devlin, který je připravený záhadu přibývajících mrtvých těl objevit a udržovat krásnou Amelii v bezpečí. Ale protože se kniha jmenuje Okřídlená duše a ne Fifty Shades of Grey, John Devlin má háček. Vlastně dva k sobě připoutané háčky v podobě nádherné, mladé ženy a malého děvčete. Což může být pro někoho, kdo se má duchům vyhýbat, docela problém.

Problémy ale neměla jen Amelie, ale i já a to především s tím, abych se vypořádala se strachem, když se mě při čtení zmocňovala zvědavost, kvůli které jsem nemohla přestat otáčet stránkami. Byla jsem nadšená a zároveň frustrovaná, že nedokážu odhadnout, kdo je vrahem. Celé mé hádání i ztěžoval fakt, že o náhrobní symbolice vím asi tolik jako o kvantové fyzice. Pokud něco takového vůbec existuje.

Co mě při čtení naprosto ubíjelo, bylo Devlinovo zabedněné chování (ta holka tě chce, ty blbečku!!!) a celý ten jejich vztah-nevztah. Na druhou stranu to zas autorce nemůžu vyčítat, popsala typického chlapa z masa a kostí…

Číst Okřídlenou duši bylo jedno velké překvapení. Jakási kombinace smrtelného strachu, nesmírné zvědavosti a jednoduchého stylu psaní mě donutila pročíst se až na samotný konec. Ačkoliv tedy nepatřím mezi fanoušky duchařin, Amanda Stevenson si mě rozhodně získala a očekávám, že další díly budou ještě lepší. Mezi tou hromadou upírů a dystopií by se tahle série rozhodně neměla ztratit, zvlášť, když ji mohou ocenit nejen mladí, ale i ostatní čtenáři všech věkových kategorií.




Tímto bych ráda poděkovala Knižnímu klubu za recenzní výtisk.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bastera Bastera | Web | 30. června 2014 v 23:51 | Reagovat

Sakra to mi připomíná, že moji Okřídlenou duši má u sebe Kristiana Alex! Já se chci bát! :)

2 Rachel Roo Rachel Roo | 1. července 2014 v 6:16 | Reagovat

Já se nechci bát a mam doma už celou sérii tak to bude sranda :)

3 sayury sayury | Web | 1. července 2014 v 10:06 | Reagovat

[1]:

[2]:
Holky vy jste vtipný :D jedna píše jak se nechce bát a druhá jak se na to děšsně těší :D jako nechci přehánět, já jsem hrozný strašpytel, takže jsem se bála, ale kniha mě hrroozně bavila :))

4 Bastera Bastera | Web | 1. července 2014 v 13:11 | Reagovat

Já se už strašně dlouho u knížky nebála :)

5 myanmar myanmar | Web | 6. července 2014 v 21:21 | Reagovat

Rozhodně mě to zaujalo :) Taky jsem strašpytel, i když mám občas takové období, kdy sleduji horory a nic to se mnou nedělá. Tahle knížka vypadá moc fajn, takže až budu mít zase někdy chuť na něco děsivějšího, určitě po ní sáhnu (a když nebude po ruce, zkusím si na noc zhasnout noční lampičku, To by mohlo pro začátek stačit :D )

6 sayury sayury | Web | 30. července 2014 v 19:22 | Reagovat

[5]: Tak to já se hororům vyhýbám jak čert svěcené vodě :D Rozhodně doporučuji jako letní čtení (slunce, den je dlouhý, noc krátká...chápeš :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama