Ztracená naděje

30. května 2014 v 8:30 | Sayury |  recenze

Colleen Hooverová - Ztracená Naděje

Počet stran: 333
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: YOLI
Hodnocení: 4/5

V první knize ze série Hopeless, Bez Naděje, se dozvídáme o Sky, která potkala dávno zapomenutého přítele Deana Holdera, který ji pomohl odkrýt pravdu o minulosti a vyrovnat se s ní. V první knize tak nezůstalo jediné Skyino tajemství neodkryté, Holderova minulost ale všem zůstala záhadou. Ve Ztracené Naději přišel čas odhalit životní příběh Deana Holdera. Ten, aby se mohl posunout v životě vpřed, se však musí nejprve vyrovnat s démony ve své hlavě a s kostlivcem ukrytým ve skříni.



Číst Ztracené Naděje bylo jako dostat zbylé kousky jedné velké skládačky - všechno to do sebe naprosto perfektně zapadalo. Ačkoliv se může zdát, že jde o stejné vyprávění z odlišného úhlu pohledu, není to tak úplně pravda. Ano, čtenář se znovu dočítá o věcech, které zjistil v Bez Naděje,ale v tuto chvíli je již obeznámen s dalšími okolnostmi, které dávají prostor novým pocitům a názorům na danou postavu. Není tedy úplně pravda, že je to stejný příběh, protože je to Holderův příběh. Příběh, který začal dávno předtím, než potkal Sky a trval i dlouho po tom, co se poznali.

O Holderovi jsem v Bez Naději příliš nepřemýšlela, většinu času byl mnou chápán jako nevyrovnaný maniak s ochranitelskými sklony. Ve skutečnosti toho ale bylo mnohem, mnohem víc. Ztracená Naděje je náhled do Holderových myšlenkových pochodů a všech pocitů, které prožíval po smrti své sestry: žal, vztek, prázdnotu a samotu. Všechny své myšlenky a pocity zaznamenává do zápisníku, který adresuje své mrtvé sestře Lesslie, smutný příběh tak získal nádech černého humoru, což celé té depresivní atmosféře vůbec neuškodilo.


"Sedíš, Les? Protože na tohle si musíš dřepnout."

Co knize možná uškodilo byl výběr kluka na obálce (!!!Kde je můj svalnatej-sexy-hotnsmoke Dean Holder??!) a trochu drsnější slovník. To jsou však jen drobnosti,které nemůžou soupeřit s tou hromadou plusů, co kniha má.

Ztracená Naděje je opravdu nevšedně psaný příběh o lásce, smrti, naději a snaze vyrovnat se se ztrátou milovaných, což jsou témata, která se dotýkají každého z nás. Colleen Hooverová se opravdu (jak jinak) bravurně poprala s těmito tématy a do částí, které byly šíleně depresivní, dokázala zakomponovat naprosto absurdní myšlenky, které dokázaly odlehčit celou situaci. Díky "dopisům" pro Lesslie, ultrakrátkým, občas i dvouvětným kapitolám (které měly mimochodem skvělé číslování) a dojemným příběhem mi kniha velice rychle ubíhala a než jsem se nadála, byla jsem na konci a měla na krajíčku.Je sice pravda, že tento druhý díl není tak emocionálně vyčerpávající jako ten první, nicméně si i přesto myslím, že má kniha stále mnoho co nabídnout a vyplatí se přečíst si ji.


Tímto bych velice ráda poděkovala nakladatelství YOLI za recenzní výtisk.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama