Výhra knihy,ztráta šály, aneb universum dává, ale i bere

21. února 2014 v 8:24 | Sayury |  Diary
Čtvrtek 20. února měli jisto jistě všichni fanoušci Vampýrské akademie a knižní nadšenci zakroužkovaný v kalendářích, jelikož se konal další legendární knižní sraz, pořádaný nakladatelstvím Domino a knihkupectvím Neoluxor. Součástí srazu bylo pak speciální promítání Vampýrské akademie v prostorech kina Atlas na Florenci.

Na knižní sraz dorazilo několik desítek lidí a od samého začátku probíhal v uvolněné atmosféře: Syki rozdávala plakáty, odznaky a nálepky, lidé pobíhali od stolu ke stolu, smělejší jedinci (jako třeba jako já) se seznamovali s novými lidmi a diskutovali o všech možných tématech. Jakmile však odbila čtvrtá hodina, všichni se rozutekli zpět na svá místa. Boj o knihy a trička mohl začít.

Zanedlouho byly všechny ceny rozdány (ukořistila jsem knihu, jupí) a dav se k blížící se šesté hodině začínal pomalu zvedat k odchodu. V kině se ještě před začátkem filmu losovali výherci plakátů a knih, a pak se konečně zhasnulo a film začal.
Musím říct, že mě film mile překvapil, byl přesně tak bláznivý, jako kniha samotná. Trapné scény z knihy byly opravdu trapné (na filmovém plátně to vypadá ještě stokrát hůř, než když si to představujete při čtení), takže celý sál se už necelou minutu po začátku filmu mohl smíchy popadat.

Jediné, co bych tvůrcům vytknula, byl příliš rychlý začátek - prvních dvacet minut odpovídalo asi 2/3 knihy, takže jsme se ani nenadáli a už jsme směřovali ke konci. Další věc, která mi příliš nevyhovovala, bylo věčné vysvětlování kdo je kdo a co znamená to a to, bohužel pro nečtenáře je vysvětlení klíčové, tudíž chápu, proč se tam objevilo. I přes tyto drobné nedostatky jsem se filmem velice dobře bavila a neustále se něčemu smála, ať už to byly Dimitrijovy kýčovité výstupy, nebo Rosino chování či její komentáře, které by se měly tesat do kamene.

Po skončení jsem se rychle odebrala pryč a až pozdě večer zjistila, že jsem přišla o svou překrásnou, jemnou, hebkou, milou, dokonalou, červenou šálu, která mi pravděpodobně zapadla za sedačku. Toto zjištění mi zlomilo srdce, nicméně pohled na novou knížku (skoro) všechno spravil. Co se dá dělat, Universum dává, ale i bere. I tak si ale myslím, že to nemusela schytat zrovna moje milovaná, překrásná, jemňoučká, heboučká, miloučká, prostě dokonalá, červená šála. Život ale prostě není fér.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 laurdes laurdes | E-mail | Web | 21. února 2014 v 14:08 | Reagovat

Jo, život prostě není fér !!! O tom mi povídej :D

2 Bastera Bastera | Web | 21. února 2014 v 14:15 | Reagovat

Tak tam zavolej jestli jí nenašly, ne? :) Jinak gratuluji ke knize! :)

3 sayury sayury | Web | 21. února 2014 v 18:46 | Reagovat

[1]: nééée já vím :D ale tak snad se brzy sejdeme! Uděláme tažení do knihkupectví,na jídlo a zakončíme maraton v hospodě :D

[2]: nenašli :( už je fuč </3 děkuju! Škoda,že jste obě byly marod :(

4 Rachel Rachel | 23. února 2014 v 10:32 | Reagovat

Team Adrian, máš špatnou placku ! :-D Ztráta šály mě mrzí, na pohled - blíže jsem se k ní nedostala - byla překrásná (jemňoučká? heboučká? miloučká?) a ano, skutečně červená :)

5 Bastera Bastera | Web | 24. února 2014 v 8:36 | Reagovat

Jaj tak to je mi líto :( No jo to víš, já v tom nechtěla Kači nechat,samotnou :-D

6 sayury sayury | Web | 24. února 2014 v 20:23 | Reagovat

[4]: No, ted se teprve chystam na druhy dil,tak kdo vi,treba prebehnu :D ach,ani mi ji nepripominej, stale pro ni drzim smutek (ale dietu nastesti ne)

[5]: tak snad priste! :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama