Pírko

3. února 2014 v 20:22 | Sayury |  poezie

Pírko

Ruce, nohy nad propastí,
sama stojím tam,
oči slzami zalité,
v duchu tiše přemítám.

Co bude, až vykročím?
Co bude?
Jak skončím?

Pírko lehké poletuje,
kolébá se sem a tam.
S písní pomalu větrem pluje,
otáčíc se do všech stran.

Mnoho cest a jeden cíl,
konec vždycky nastane.
Obejme zemi tvrdou
když neslyšně přistane.

Zírám stále do propasti,
do černoty nekonečné.
Zavírám oči, padám.
Jdu si pro to pírko smutečné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 17. února 2014 v 21:56 | Reagovat

To je moc smutná báseň, i když pěkná. Romantická. Při výrazu "poletující pírko" si vždycky vybavím krásnou scénu z Forrest Gumpa, kde dlouze letí peříčko, padá k zemi, znovu se vznáší, zmítané ve větru...

2 sayury sayury | Web | 21. února 2014 v 8:12 | Reagovat

[1]: :)) děkuji. Čím to je, že chytnu slinu jen při smutných momentech? :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama