
Pírko
Ruce, nohy nad propastí,
sama stojím tam,
oči slzami zalité,
v duchu tiše přemítám.
Co bude, až vykročím?
Co bude?
Jak skončím?
Pírko lehké poletuje,
kolébá se sem a tam.
S písní pomalu větrem pluje,
otáčíc se do všech stran.
Mnoho cest a jeden cíl,
konec vždycky nastane.
Obejme zemi tvrdou
když neslyšně přistane.
Zírám stále do propasti,
do černoty nekonečné.
Zavírám oči, padám.
Jdu si pro to pírko smutečné.












To je moc smutná báseň, i když pěkná. Romantická. Při výrazu "poletující pírko" si vždycky vybavím krásnou scénu z Forrest Gumpa, kde dlouze letí peříčko, padá k zemi, znovu se vznáší, zmítané ve větru...