Únor 2014

Jak mi Colleen Hooverová ukradla srdce

24. února 2014 v 20:03 | Sayury |  recenze

Colleen Hooverová - Bez Naděje


Colleen Hooverová - Bez Naděje

Série: Hopeless #1
Počet stran: 384
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: YOLI
Hodnocení: 5/5

Sedmnáctiletá Linden Sky Davisová vyrůstala mezi čtyřmi zdmi domu pod dohledem své adoptivní matky Karen, velké odpůrkyně moderní technologie. Jejím jediným pojítkem s vnějším světem je stejně stará Six, bydlící hned naproti, se kterou se u ní dívají na filmy, jí zmrzlinu a řeší kluky, tak jako všechny normální holky v jejich věku. Sky se po dlouhém naléhání podaří Karen přemluvit, aby ji pustila na poslední rok do pekla zvaná střední škola, jelikož nikdy nepoznala jiné prostředí než to domácí. S příchodem na školu začíná Sky ztrácet půdu pod nohama a aby toho nebylo málo, Six odjíždí na semestr do Itálie, takže je na všechny strasti sama. Jediný, v kom by mohla najít svou záchranu, je Dean Holder, potížista, který má na škole snad horší pověst než ona sama. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost... vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.

Hope is what comes in the dark of the night
Hope is what whispers 'It will all be alright.'
Hope can blaze like a fire in the heart
Hope can reach across worlds set apart

Bez Naděje,já i Colleen

24. února 2014 v 1:39 | Sayury |  Diary
V osmi obrázcích má první nepsaná recenze na Bez Naděje od Colleen Hooverové, kterou jsem začala číst dneska. Řekne více než tisíc slov.



Co mě zaujalo týden 8.

21. února 2014 v 21:00 | Sayury |  Articles
Než si půjdu k Princi dvojí krve udělat popcorn, který doma nemám, ale momentálně by se mi docela hodil, ráda bych se s vámi podělila o zajímavé články, na které jsem tento týden narazila.

Jednou, když jsem tak ležela v posteli, nebo možná seděla na záchodě, jelikož všichni dobře víme, že nápady se rodí jen a pouze tam (že by to způsobovaly ty plyny?),napadla mne spásná myšlenka, že bych tuhle díru mohla trochu oživit. Čas od času narazím na nějaký zajímavý článek, který mě v určitém směru obohatí, proč se tedy o něj nepodělit?

Vzhledem k tomu, že jsem měla bláznivý týden, přináším jen několik málo odkazů, upřímně doufám, že si z nich něco vemezmete, tak jako já.

1.Když není čas na klasiku. Na světyliteratury jsem narazila na zajímavý článek, který se týká otázky sečtělosti. http://svetyliteratury.cz/?p=3603

2. Jak napsat recenzi? O své tipy se podělil Vojtěch Hamerský v Knižním kukátku. V mnoha věcech s ním souhlasím, samozřejmě tu ale byly názory, ve kterých se určitě rozcházíme, což ovšem článku neubírá na atraktivitě. http://knizni-kukatko.blogspot.cz/2014/02/psani-recenzi-strast-nebo-slast.html

3. Co vlastně čteme? Jen proto, že čteme Shakespeara a soused Padesát odstínů šedi, dělá to z nás lepší lidi? Frozie se s námi podělila o svůj názor. http://c-ind-ere-lla.blog.cz/1402/ctu-ctes-cteme-ale-co

4. Občas to, co hledáme, máme přímo před očima. Nel-ly recenzuje Obchod se štěstím. http://nel-ly.blog.cz/1402/recenze-obchod-se-stestim

5. Média jsou zvláštní věc, ovlivňují takřka celý svět, bez nich bychom nevěděli, co se na druhé straně polokoule děje. Občas to ale nevíme ani tak. Jakub Hein o problémech ve Venezuele. http://heinjakub.blog.idnes.cz/c/397376/Venezuela-Kolik-mrtvych-je-potreba-na-titulni-stranku.html


Tak a to je pro tento týden všechno. Snad Vás něco z mého výběru zaujalo, kdo by věděl, jak se dělá tento koláč na obrázku, dám mu půl království

Výhra knihy,ztráta šály, aneb universum dává, ale i bere

21. února 2014 v 8:24 | Sayury |  Diary
Čtvrtek 20. února měli jisto jistě všichni fanoušci Vampýrské akademie a knižní nadšenci zakroužkovaný v kalendářích, jelikož se konal další legendární knižní sraz, pořádaný nakladatelstvím Domino a knihkupectvím Neoluxor. Součástí srazu bylo pak speciální promítání Vampýrské akademie v prostorech kina Atlas na Florenci.

Na knižní sraz dorazilo několik desítek lidí a od samého začátku probíhal v uvolněné atmosféře: Syki rozdávala plakáty, odznaky a nálepky, lidé pobíhali od stolu ke stolu, smělejší jedinci (jako třeba jako já) se seznamovali s novými lidmi a diskutovali o všech možných tématech. Jakmile však odbila čtvrtá hodina, všichni se rozutekli zpět na svá místa. Boj o knihy a trička mohl začít.

Zanedlouho byly všechny ceny rozdány (ukořistila jsem knihu, jupí) a dav se k blížící se šesté hodině začínal pomalu zvedat k odchodu. V kině se ještě před začátkem filmu losovali výherci plakátů a knih, a pak se konečně zhasnulo a film začal.
Musím říct, že mě film mile překvapil, byl přesně tak bláznivý, jako kniha samotná. Trapné scény z knihy byly opravdu trapné (na filmovém plátně to vypadá ještě stokrát hůř, než když si to představujete při čtení), takže celý sál se už necelou minutu po začátku filmu mohl smíchy popadat.

Jediné, co bych tvůrcům vytknula, byl příliš rychlý začátek - prvních dvacet minut odpovídalo asi 2/3 knihy, takže jsme se ani nenadáli a už jsme směřovali ke konci. Další věc, která mi příliš nevyhovovala, bylo věčné vysvětlování kdo je kdo a co znamená to a to, bohužel pro nečtenáře je vysvětlení klíčové, tudíž chápu, proč se tam objevilo. I přes tyto drobné nedostatky jsem se filmem velice dobře bavila a neustále se něčemu smála, ať už to byly Dimitrijovy kýčovité výstupy, nebo Rosino chování či její komentáře, které by se měly tesat do kamene.

Po skončení jsem se rychle odebrala pryč a až pozdě večer zjistila, že jsem přišla o svou překrásnou, jemnou, hebkou, milou, dokonalou, červenou šálu, která mi pravděpodobně zapadla za sedačku. Toto zjištění mi zlomilo srdce, nicméně pohled na novou knížku (skoro) všechno spravil. Co se dá dělat, Universum dává, ale i bere. I tak si ale myslím, že to nemusela schytat zrovna moje milovaná, překrásná, jemňoučká, heboučká, miloučká, prostě dokonalá, červená šála. Život ale prostě není fér.

Křtíme Yoli a Bez Naděj Colleen Hooverové

21. února 2014 v 8:08 | Sayury |  Diary
Konečně ulehám do měkké, vyhřáté postele a přehrávám si zážitky za poslední dva dny.
Ve čtvrtek jsem se zúčastnila křtu knihy Bez Naděje od Colleen Hooverové a zároveň křtu nového knižního vydavatelství YOLI, které se bude věnovat literatuře po mladé čtenáře, známé taky Young Adults, která se v posledních několika letech těší velké oblibě.

Křest se konal v Praze v Krásných Ztrátách (kavárna), kde nechyběly známé tváře z Neoluxoru, nakladatelství a samozřejmě knižní nadšenci z "blogosféry". Hned na úvod jsme odbržely krásné dárky - knihu Bez Naděje a obálku, ve které jsme našly záložku, flashku, odznaky a další drobnosti - a malé pohoštění v podobě koláčků štěstí, ve kterých jsme nacházely výroky autorů či úryvky z knih.


Odpoledne zahájil herec Jirka Mádl čtením z knihy Bez Naděje ("Strašně ráda peču."), a poté následovalo pár slov od Míšy, která nám pověděla něco málo o vzniku Yoli a o knihách, které vyjdou. Pak se chvíli opěvovaly další knihy, hrály se hry, a protože jsme měly družnou náladu, spojily jsme stoly, povídaly si, a nakonec se i společně najedly. Byl to velice příjemně strávený den, konečně jsem se setkala s lidmi i v reálném světě a moc jsem si to užila.


Tímto bych ráda popřála YOLI mnoho úspěchů a spokojených čtenářů!

Dívka z přístavu

12. února 2014 v 16:38 | Sayury |  recenze

Tania Crosse - Dívka z přístavu


Počet stran: 344
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Ikar
Hodnocení: 5/5


Rebecca Westbrooková je mladá, svérázná dívka, která když si něco umane, jde si bezhlavě za svým cílem. Tím je sňatek s mladým Thomasem Masonem, který však nedostane šanci ucházet se o Rebeccu do doby, než bude schopen zaopatřit sebe, svou rodinu a případně i svou manželku tak, aby žila v blahobytu a ne v bídě, ve které je Thomas nucen vyrůstat. Rebecca si však vezme do hlavy, že na Thomase nechce čekat věčně a že pokud s ním otěhotní, vše se urychlí.

Mezitím do přístavního městečka přijíždí světaznalý námořní kapitán Adam Bradley, který si rychle získá respekt všech obyvatel, a to především díky svému dobrému vychování, laskavosti a smyslu pro spravedlnost. Jediná Rebecca jím hluboce opovrhuje a nelibě nese pozornost, kterou jí kapitán prokazuje. Ve chvíli, kdy Adam pochopí, že u ní nepochodí, odjíždí pryč. Cesty boží jsou však nevyzpytatelné, a tak se mladí hrdinové zanedlouho setkávají, tentokrát za úplně jiných okolností...

Stejné tváře, jiné pohledy na svět

11. února 2014 v 15:29 | Sayury |  recenze
Michelle Zink - Proroctví sester
počet stran: 366
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Knižní klub
Hodnocení: 2/5

Lia a Alice Milthorpeovy jsou dvojčata, která právě osiřela. Po smrti jejich otce se Lie na zápěstí objevilo podivné znamení. Později se dozvídá, že hraje roli v pradávném proroctví, ve kterém byl předpovězen příchod ďábla Samaela a jeho stoupenců na tento svět. Lia je přesvědčená, že je Strážkyní a Alice, krutá a bezcitná, je Brána. Ne všechno je ale takové, jak se zdá, a tak se Lia musí smířit se svým osudem, postavit se mu čelem a vydat se po stopách svého mrtvého otce, aby nalezla odpovědi a způsob, jak nedovolit zlu proniknout na svět.

Před lety, když kniha vyšla, jsem byla ochotna vynaložit veškeré prostředky, abych knihy měla doma, jelikož jsem slyšela o jejich nehynoucí slávě. No, tleskám a klaním se před skvělou reklamou. Ale to je tak všechno.

Pírko

3. února 2014 v 20:22 | Sayury |  poezie

Pírko

Ruce, nohy nad propastí,
sama stojím tam,
oči slzami zalité,
v duchu tiše přemítám.

Co bude, až vykročím?
Co bude?
Jak skončím?

Pírko lehké poletuje,
kolébá se sem a tam.
S písní pomalu větrem pluje,
otáčíc se do všech stran.

Mnoho cest a jeden cíl,
konec vždycky nastane.
Obejme zemi tvrdou
když neslyšně přistane.

Zírám stále do propasti,
do černoty nekonečné.
Zavírám oči, padám.
Jdu si pro to pírko smutečné.