5.12.2012
V Propasti nekonečné
Bloudím, bloudím, temným lesem,
běhám v kruhu ztracená.
Padám na zem. Kde jsem? Kde jsem?
Křičím nahlas zděšená.
Do černé noci jsem se vydala,
do temnoty nekonečné,
jiskry života jsem hledala
a pocity výjimečné.
Co jediného však nalezla jsem?
Samou tmu, žal v srdci mém.
Oči své raději zavírám,
celý svět byl jenom klam.
Vždyť to cítím, vždyť to vím,
vždyť na to právě umírám.












To je hodně morbidní a smutná básnička. Doufám, že neodráží skutečnost!
(Ale pěkně napsáno)