V propasti nekonečné

11. ledna 2014 v 12:48 | Sayury |  poezie
5.12.2012

V Propasti nekonečné

Bloudím, bloudím, temným lesem,
běhám v kruhu ztracená.
Padám na zem. Kde jsem? Kde jsem?
Křičím nahlas zděšená.

Do černé noci jsem se vydala,
do temnoty nekonečné,
jiskry života jsem hledala
a pocity výjimečné.

Co jediného však nalezla jsem?
Samou tmu, žal v srdci mém.

Oči své raději zavírám,
celý svět byl jenom klam.
Vždyť to cítím, vždyť to vím,
vždyť na to právě umírám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 11. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

To je hodně morbidní a smutná básnička. Doufám, že neodráží skutečnost!
(Ale pěkně napsáno)

2 sayury sayury | Web | 12. ledna 2014 v 16:32 | Reagovat

[1]: Odráží mou skutečnost v loňském roce. Ale to už je naštěstí pryč. Zbyly jn vzpoímnky..a těhle pár řádků :-)

3 Bastera Bastera | Web | 14. ledna 2014 v 18:33 | Reagovat

Přesně tak si někdy připadám! :)

4 Vendy Vendy | Web | 17. února 2014 v 22:11 | Reagovat

[2]:Tak to je dobře. Občas člověk může mít smutné myšlenky, ale neměly by dlouho trvat a měl by je pak setřepat...
Tobě se podařilo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama