
Na sklonku roku, kdy je v Praze osm stupňů nad nulou, sníh v nedohlednu a spousta volného času, jsem se rozhodla nevyhazovat ztvrdlé rohlíky a udělat jednou charitu zvířecím kamarádům. Vydali jsme se tedy k Vltavě nakrmit racky, holubi (živoucí infekce, jak trefně řekla kamarádka) a labutě. Navzdory jejich kráse a bělosti, která budí dojem čistoty a nevinnosti, jsou podle mě labutě zvířata, které vyvrhlo samo peklo. Alespoň mám ten dojem pokaždé, když sez jejich hrdla ozve skřek tisíců duší.
Přináším pár fotek, nekomentovat můj oděv, šla jsem za socku. A nekrást fotky. Jinak skončíte v pekle a Váš skřek budou na věky věků interpretovat tahle bílá stvoření.
















Fešandy! :)