Velký Bratr tě vidí

14. října 2013 v 10:32 | Sayury |  recenze

George Orwell - 1984

Počet stran: 328
Rok vydání: 2000
Nakladatelství: Levné Knihy KMa
Hodnocení: 5/5

Anotace:

Winston Smith je úředníkem Vnější Strany na Ministerstvu pravdy. Píše se rok 1984 a svět zachvátil totalitní režim. V Oceánii, jejíž hlavním městem je Londýn, se lidé dělí na tři vrstvy: na elitu, která vede stát, tj. Vnitřní Strana, na úředníky, kteří pracují pro stát, Vnější Strana a na proléty, což je obyčejný lid, který je třeba krmit, bavit a držet při životě. Veškerý pohyb v zemi sleduje Velký bratr, pokud se někdo vychýlí z davu, jen pomyslí na něco jiného, nebo se zatváří jinak, než je ustanoveno, je ihned vymazán z povrchu zemského. Winston však nevěří, že tomu bylo vždy, a tak pátrá v minulosti a snaží se naleznout řešení v přítomnosti. Musí si však dát velký pozor, Ideopolicie je na každém kroku a jemu hrozí, že za pouhou myšlenku dostane kulkou do hlavy.


O Orwellovi jsem slyšela mnoho, dokonce jsem si přečetla Farmu zvířat, která byla úžasná, na 1984 jsem se nijak nehrnula, dokud jsem nezjistila, že mám knihu v povinné četbě. Ještěže jsem si ji vybrala.

Hned na prvních stránkách se seznamujeme s Winstonem, čtyřicátníkem se světlými vlasy a bércovým vředem nad pravým kolenem. Winston, ačkoliv předstírá svou oddanost Straně, má ve skutečnosti mozek, který mu ještě nevymyli, což by bylo životu nebezpečné, kdyby na to někdo přišel. Jak ale žít šťastně v nešťastné době?

Od samého začátku mě kniha naprosto pohltila, asi poprvé jsem byla fascinovaná fádním popisem, ze kterého se odrážela šeď, bída a nouze tamní doby. Winston v hlavní roli tento dojem ještě více umocňoval. Byl to jen obyčejný člověk, který se narodil do špatné doby. Proto jsem většinu času s jeho činny souhlasila. V poslední části příběh graduje a stránky mi mizí pod rukama. Po poslední stránce nevím, jestli se rozbrečet, nebo se vyzvracet nad nechutností totalitního režimu.

Bylo zvláštní číst a zároveň se vnitřně bouřit a říkat si, jak absurdní celá ta kniha je - odstraňovat lidi pro jiný názor, přepisovat původní prohlášení, noviny a knihy, jen aby se hodily režimu, vydávat lživá prohlášení. O to absurdnější je fakt, že tak to doopravdy bylo. Co mi však hlava stále nebere je skutečnost, že kniha byla vydána už v padesátých letech, což je zhruba o 30 let dřív, než se to všechno stalo. Jak to jen Orwell věděl?

Nebudu lhát, kniha mě naprosto uchvátila, především ta absurdita a zároveň pravdivost příběhu. Nejsem žádný fanda tohoto druhu knih, které mají politický kontext, tohle však bylo něco. Donutí to člověka zamyslet se nad životem a být vděčný za to, že my mladí žijeme v tak dobré době, kdy největším problémem je čas a ne hlad, bída a strach o život. Jsem ráda, že se kniha objevila v seznamu povinné četby, protože bych se k ní pravděpodobně nikdy nedostala. Díky ní jsem se rozhodla nezavrhnout všechny knihy na seznamu a dát jim taky šanci.Za mě určitě dostává hodnocení 100%.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barunie. Barunie. | Web | 15. října 2013 v 18:03 | Reagovat

1984 jsem už četla (jediná snaha dělat něco k maturitě :D) a musím říct, že sdílíme stejný názor! :) Tu knížku jsem doslova hltala, o to víc mě totálně, s prominutím, nasral konec! ;) :-D

2 Vendy Vendy | Web | 21. října 2013 v 11:29 | Reagovat

Winston Smith měl ještě to štěstí (nebo spíš smůlu), že se narodil do doby normální a ty změny nastaly během jeho života. Proto si vybavuje, jak to bylo předtím a proto si vzpomínky píše, protože se děsí, že i vzpomínky ve vlastní hlavě se pokroutí podle přání Velkého bratra.
Na této knize je děsivé, že mnohé z ní se začíná praktikovat i v našem reálním světě. Ne, ještě to nedošlo tak daleko, ale základní věci tu máme - instalace stále více kamer, na vycestování nutnost otisků prstů nebo dna (tady nevím, jak moc je to skutečné, jestli se to jen navrhovalo, nebo už i praktikuje), lidé si přestávají věřit (tedy i díky nachytávkám lumpů), mění se dějiny! (na britských školách se údajně vymazaly statě pojednávající o holocaustu), až vymřou poslední pamětníci druhé světové, kdoví, jestli se nedočkáme totálního pokroucení fakt. Jídlo čím dál horší, práce čím dál méně a výkony na sto procent za padesátiprocentní ocenění(tedy držení na hranici bídy). Lidem servírován bulvár, ve smyslu chléb a hry, a čím blbější, tím lepší, všimni si i na youtube, že největší úspěch mají stupidní videa. (Úspěch ve smyslu sledovanost). Tvoří se newspeak ve smyslu zkratek (a ponejvíce na netu, všimni si absolutně plodných dialogů v některých chatových místnostech, kde padají hlášky jako čau jak žiješ, ok, nebo v komentářích typ hezu blog, písni mi, jukni na muj. No, mohlo by toho být víc, třeba fakt, že se chystá překrásný Nový svět pod jednou světovou vládou.

3 Vendy Vendy | Web | 21. října 2013 v 11:32 | Reagovat

P.S. ještě jsem si všimla, že píšeš, že to tak bylo (tedy něco z toho), víš, ono to není jen o komunismu, ono to je o každé totalitě, ať komunismus, kapitalismus, otrokářství, nacismus... všude, kde se lže a kde účelem je držet lidi ve strachu a v bídě (protože živořící člověk nemá příliš času ani chuti na přemýšlení a vymýšlení nějakého zlepšení, jeho život se omezí na pouhé přežití a usnadnění si života ve smyslu oněch her. A přirozená zloba se stupňuje pod tlakem bídy a beznaděje a pak se dějí takové věci, jako udávání sousedů nebo lidí kolem, škodolibostem a nenávisti.

4 sayury sayury | Web | 31. října 2013 v 19:57 | Reagovat

[3]: To máš pravdu. ASsi tak ve všem :D Ne vážně, já prostě nechápu, jak to ten pán odhadnul, všechno se to dělo i děje - zejména ty kamery, nemluvně o novém iPhonu 5S, který skenuje otisky prstů - to už je snad špatný vtip, ne?
Nedávno jsme debatovali o tom, že ani ne před sto lety studenti v mém věku zakládali různé spolky a hnutí, zajímala je politika a snažili se svět udělat lepším, navzdory šoatným podmínkám. My máme podmínky lepší a už se o nic nesnažíme. Kam se ztratila ta vytrvalost, motivace a snaha něco změnit?

5 Vendy Vendy | Web | 7. listopadu 2013 v 12:18 | Reagovat

[4]:Možná právě proto, že nebylo tolik techniky, lidi více diskutovali (nebo lidově řečeno, bavili se spolu), jednalo se s živými lidmi, dnes si vem, že každej papaláš je zabarikádovanej za nějakýma zakódovanýma zdma, má svýho mluvčího, vždyť ani k operátorům na mobil se pomalu nemůžeš dovolat, protože už jsou všude automaty. Jak a s kým chceš mluvit, když si zapneš jejich číslo a máš jenom stisknout jedničku, dvojku, trojku, nebo čtverku, když se potřebuješ na něco zeptat, nemůžeš, protože automat vychrlí jen nastavené informace. Takže buď přes email, nebo přímo na pobočku.
Nedávno jsem si všimla, že ve výpisu O2 zmizel odkaz na telefonní číslo k nim, tedy k operátorům. Takže veškerá komunikace buď na pobočce nebo na emailu. Problém byl, že mi nejel internet (který mám placený právě u O2), takže emailová korenspondence se nemohla konat, leda bych otravovala nějaký sousedy nebo si zajela na tu pobočku. Naštěstí na starších výpisech to operátosrké numírko bylo, takže jsem se dovolala a automat mi oznámil, že se jedná o technický problém, který se zrovna řeší).
Před sto lety měli naději, byla trochu jiná morálka a i mocní se tak trochu báli. Dnes? Díky informacím vidíš, že i když se člověk občansky snaží, k ničemu to nevede, hlas lidu, hlas němý. Přesto je dobré se nevzdávat.
Ten nový iphon se skenováním otisků prstů, to je fakt? Nebo nějaký apríl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama