Emily Bronteová - Na Větrné Hůrce

20. října 2013 v 20:50 | Sayury |  Maturita

Emily Jane Brontëová (1818 - 1848)

Emily Brontëová, britská spisovatelka, známá svým jediným románem, který napsala, se narodila 30. Července 1818 v Thorntonu, Yorkshire ve Velké Británii do silně křesťansky věřící rodiny, se kterou se o několik let později stěhuje na faru v Haworthu. Spolu se svými sourozenci jí byly odepřeny veškeré projevy náklonnosti jak z otcovy strany, tak i z tetiny, která se jich ujala po smrti jejich matky. Silně věřící teta se je snažila vychovat k představám řádných křesťanek a vzorných žen. Láskyplné prostředí děti nepoznaly. Není tedy nijak udivující, že se děti uzavřely ve svém vlastním světě - světě fantasie. Spolu vymýšlely fiktivní místa, která se později objevují i v jejich dílech. Když se otec rozhodl poslat dívky do internátní školy, netušil, jak moc je to poznamená a že se z něj vrátí pouze Emily a Charlotte. Po návratu střídavě pobývala doma a na levných internátech. Roku 1846 vydaly sestry Brontëovy společné dílo pod pseudonymy, aby se vyhnuly předsudkům, panujících v 19. století. Dílo se však minulo s úspěchem a tak sestry zkusily jiný žánr. Takto vznikla románová díla, dnes již známá po celém světě. Dva roky poté, co Emily zemřela, se Charlotte rozhodla vydat její jedinou knihu Na Větrné Hůrce znovu, avšak jako samostatné dílo pod jejím skutečným jménem. Román byl i přesto doceněn až teprve v nedávné době, který byl hodnocen jako jedno z nejcennějších děl anglické tvorby.


Tematický plán

Tento román se odehrává koncem 18. Století až začátkem 19. Století v době Viktoriánské Anglie na venkově v severním Yorkshire, kdesi v řídce osídleném místě, kde i statky jsou od sebe velice vzdáleny. V příběhu jsou podstatná dvě místa: statek nesoucí jméno "Na Větrné hůrce" a místo zvané "Drozdov". Zde se odehrává velice spletitý příběh několika lidí, kteří se v průběhu celého vyprávění změní a většinou i ztratí veškeré své ideje a naivitu. Hlavním tématem je nehynoucí láska mezi Katkou a Heatcliffem, která zavinila dlouholeté neuznávání díla, jelikož zde byl rozpor, jak tento fakt přijmout - akceptovat hrdiny jako romantické hrdiny, nebo je odsoudit pro to, že kvůli své lásce zničili tolik životů? Spolu s hlavní linií příběhu se ubírají osudy ostatních postav, od jejich počátku, až do jejich konce. Tři dny, co byl pryč, se nám zdály nekonečné a Katka se každou chvíli ptala, kdy už přijde. (…) A konečně, když už bylo kolem jedenácté, cvakla tiše klika a náš pán stál na prahu. (…) "A kdybyste věděli, co mě nejvíc uštvalo," dodal a začal rozvinovat plášť, který nesl v náručí jako ranec. (…) Shlukli jsme se kolem něho. Nakukovala jsem slečně Katce přes hlavu - byl to černovlasý, špinavý, otrhaný kluk, který měl už dávno běhat i mluvit. (…) Tak se dostal na Větrnou Hůrku Heatcliff. Ačkoliv se od začátku příběhu objevuje gentleman Lockwood, který si přijíždí na Drozdov odpočinout, hlavní postavou románu je Heatcliff, jehož charakter se velmi těžko odhaduje, ačkoliv se částečně stylizuje jako romantický hrdina, jeho činy čtenáře vyvedou z omylu, protože "není schopen" své romantické činy dovést až do konce. Ani v hlavní vedlejší postavě bychom pana Lockwooda nenašli, leda velmi okrajově. Je to Nelly, hospodyně na Hůrce a v Drozdově, díky které se Lockwood dozvídá celý příběh, který je obohacen jejími vlastními komentáři, poznatky a občas i činy, díky, nebo kvůli kterým se stalo to, co se stalo. Vztahy na Hůrce jsou velmi komplikované, čtenáře celým příběhem provází láska ruku v ruce s nenávistí, tyto pocity však nezmizí, mění se jen postavy ("majitel"), které je sdílejí. V knize není (naštěstí) násilně vnucován popis přírody, ten se dozvídáme z monologů postav a tak je zřejmé, že zde i podnebí hraje obrovskou roli. Tento spíše tragický román je psaný v Ich-formě, kde si postavy tzv. "přebírají štafetu" - jednou je hlavním vypravěčem Nelly, jednou zas Lockwood.

Kompoziční plán

Dílo je uspořádáno chronologicky a často se mísí s retrospektivitou, kdy v jedné části je vyprávěn příběh současnosti a zároveň nám v něm postava vypráví zpětně, co se stalo. Kompozice by mohla být řetězová, jelikož kapitoly na sebe navazují a hrdina jimi prochází, ale i rámcová, kdy hlavní příběh je "orámcován" dalšími menšími. Expozicí je v románu možno označit pasáž, kde do domu, kde žijí již dvě děti, Katka a Hindley, přibude malý Heatcliff, doslova sebraný z ulice. Zápletka vzniká po smrti Katčinýho otce, kdy se pánem na statku stane Hindley, který z Heatcliffa udělá obyčejného pracovníka a chová se k němu jako k odpadu. Zvrat přichází, když Heatcliff ztratí veškeré naděje ve šťastný život s Katkou, odchází a po letech se vrací na Hůrku jen s jediným cílem - mstít se. Jeho příběh končí velice zvláštně, je možné, že po tolika letech konečně procitá a po smrti za sebou zanechá stojící Hůrku, kterou měl v plánu srovnat se zemí. Životy na Hůrce se tak již mohou spokojeně ubírat dál až do konce.

Jazykový plán

V románu převládá nejčastěji Ich-forma, kdy vyprávějící postava používá hovorové výrazy. Jelikož se celý příběh odehrává na venkově, není zde veliká pravděpodobnost, že zde někdo bude mluvit spisovným jazykem, snad možná až na pana Lockwooda pocházejícího z městských kruhů. Přímá řeč je tu nejčastějším jevem spolu s občasným sarkasmem a občasnými metaforami, metonymií a synekdochou.

Ukázka z díla

Katka zastavila svoje lamento, ohlédla se zděšeně a vyjeveně po chlapci, a spustila nanovo. Musila jsem se pousmát tomu, jak se jí chudák ošklivil! Byl to přeci statný a urostlý mládenec, vzhledný v obličeji, silák kypící zdravím! Oblečený byl ovšem tak, jak odpovídalo denní robotě na poli a večerním toulkám po ladech, kde číhal na králíky a všechno ostatní, co se dalo ulovit. (…) V chlapcově duši bylo všelicos dobře rostlého, ale toť se ví, ztrácelo se to v přebujném pleveli. I tak se dalo soudit na žírnou půdu, která by za příznivějších podmínek mohla skýtat hojnou úrodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bastera Bastera | Web | 31. října 2013 v 18:59 | Reagovat

Jo tohle dílo mám ráda. Ale takhle rozbrat bych ho pomalu pět let po maturitě už snad ani neuměla :D

2 sayury sayury | Web | 31. října 2013 v 19:52 | Reagovat

[1]: Oni nás nutí takovéhle ohavnosti dělat ve škole :D pokud neodevzdáme deník, nejsme klasifikovaní :( :D

3 Yanny Yanny | Web | 1. listopadu 2013 v 18:45 | Reagovat

Á, má milovaná Hůrka. Úplně přesně cítím to prostředí knihy, když si na tu knihu vzpomenu. Doufám, že se k ní budu v životě víckrát vracet. Nejlepší je na zimu! :)

Jinak mi tu chybí aspoň malinký kraťoučký tvůj názor na knížku! :( :D

4 Vendy Vendy | Web | 7. listopadu 2013 v 12:10 | Reagovat

Taky jsem tento román četla, je poutavě napsán. I když ta esence nenávistné lásky mě docela deptala, Katka a Heatcleff nebyli zrovna k zulíbání. Těžko říct, jak by se jim dařilo, kdyby se dali dohromady, zřejmě by to bylo "italské manželství", ale asi by byli šťastni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama