Co září přineslo

3. října 2013 v 17:14 | Sayury |  La vida
Měsíc září uběhl jako voda a najednou se v kalendáři objevil říjen. Jak je to jen možné? Pravděpodobně to nám studentům utíká rychleji, než si dokážeme připustit. Září se dá nazvat chaosem, zvlášť v matuitním ročníku, kdy je všechno najednou reálnější - výhružky profesorů, povinná četba, ples a hlavně ta MATURITA.
Ale teď pěkně popořadě.

Jalikož se mi blíží maturitní ples, začínám zjišťovat, že to není zas až taková sranda, jak se pokaždé zdálo. Prý nestačí přijít, usmívat se a večer divoce flámovat až do rána. Šerpy, barva, text, přípitek, proslov, druh květin, hudba...Asi se pozvracím. Ještě štěstí, že už mám vybrané šaty.

Než však nadejde den princů a princezen, musíme všichni ujít pořádný kus cesty, což bohužel obnáší spoustu práce. Na stole mi leží Steinbeck, Orwell, Sofoklés a další autoři knih, které byly zařazeny do povinné četby. Kéž bych si ale mohla s knihou lehnout do postele, když mi hned vedle nich leží nevypracované maturitní otázky a hromada "jen tak" úkolů, které jsme ve škole jen tak z rozmaru dostali. Umřít by bylo málo.

Jsem ale prokrastinátor a lenoch líná, tudíž se mi svět sype na hlavu, ale naštěstí jen jedenkrát týdně, a to v neděli, kdy zasednu ke stolu a odmítám od něj vstát, dokud vše nebude hotové. Během té hromady práce, co mám na hlavě (na stole, na zemi, ve skříni...), jsem si stihla na chvíli odskočit k příteli na chatu, kde se narodila 4 malá koťátka, která jsou k sežrání (samozřejmě to není míněno doslovně, jen aby bylo jasno)! Teď už sice mají měsíc, ale stále jsou roztomile hloupoučká, pokud by o ně někdo měl zájem, dejte vědět, je jich příliš, a tak majitelé pro ně hledají nový domov.

Jinak mám rozečteného Orwella (1984) a Scorpio Races (v Čechách jako Ve znamení štíra). Pokládejte to za kulturní vložku, která Vás měla informovat o kočkách a především o tom, že žiju, ale že nestíhám :D.

Usmívejte se, dokud to zatracené Slunce svítí (i když zrovna dvakrát nehřeje), protože až přijde zima, tak v té tmě nebude vidět vůbec nic.

S.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 3. října 2013 v 21:58 | Reagovat

Jsem ráda, že žiješ! Koťátko je nádherné, ale musím tě zklamat jako první, před dvěma týdny mi přistálo v baráku čtvrté... takže už víc fakt nemůžu. Snad se vám podaří micinky umístit do dobrých rukou, zázraky se ještě dějí.
K hektickému maturitnímu ročníku nemohu nic víc, než projevit špetku soucitu, páč jsem ho taky prožila (i když je to už drahně let, stejně je to nezapomenutelný zážitek za všechny prachy). Ještěže máš vybrané aspoň šaty. Taky botičky! Aby netlačily, raději je rozcházej nějaký týden dopředu, nebo tam padneš.
1984 je krutě brutální čtivo, poslední dobou tolik, tolik výstižné.
Ten druhý román, který avizuješ, neznám... snad někdy.
Díky za návštěvu u mě na blogu, a jo, ten citát je fakt dobrý! :-)
Drž se, nenech se zdolat, za chvíli budou vánoce (doufám, že už nenakupuješ!)

2 Sayury Sayury | 4. října 2013 v 8:36 | Reagovat

[1]: Botičky...no, mají 13 cm vysoký podpatek (takže bodmá zbraň, jak říká moje kamarádka), takže Bůh se mnou :-D učím se teď tančit standart, abych mohla taky trochu zaplesat a udělat si tam ostudu :D
To je škoda, že kočičky ne ne ne :(
Tak já tedy půjdu hledat dál...Ani jsem si skutečnost, že budou vánoce, neuvědomila! Nestraš, už teď z toho mám noční můry :-D
Nemáš za co, ty víš, že se k tobě vžycky moc ráda vracím, když můžu :)))

3 Barunie. Barunie. | Web | 5. října 2013 v 10:59 | Reagovat

Koťata jsou krásná :) Ale Aslan by je rád neměl :D
No, řeknu ti, že mi to vůbec neusnadňuješ a děsíš mě čtvrťáku ještě víc (a že jsem vynervená příšerně). No jo vlastně, já se na tvůj ples musím dostavit, abych tě viděla v šatech . :-D
No jo, pořád, takový alkoholik zas nejsem!!
Právě, já chci taky spát dlouho a pak jen vstát a odejít si za 5 minut! :D Není to fér!
Tak hodně štěstí ve škole a snad se co nejdřív uvidíme, má drahá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama