Azothova cesta stínů

13. září 2013 v 23:24 | Sayury |  recenze

Cesta Stínů - Brent Weeks

Počet stran: 352
Rok vydání: 2010
Vydalo nakladatelství: Fantom Print
Hodnocení: 4/5

Pro Durza Blinta je vražda umění a on je ve městě nejlepším umělcem.
Pro Azotha je život jedna velká nejistota. Jedenáctiletý kluk z ulice patří do gildy, kde velí tyran Krysa, a je nucen každý den riskovat svůj život a uživit tak sebe, malou Panenku a kamaráda Jarla. Jednou však dostane jedinečnou šanci dostat se z Doupěte, a to přímo pod křídla Durzo Blinta. Když však přijme Durzovu nabídku, musí se rozloučit se svým starým životem, se svými přáteli a přijmout novou identitu a jméno. Jakožto Kylar Stern se musí naučit dobrým způsobům, které patří k šlechtickému jménu, a zároveň se musí naučit vést druhý život jako wetboy, nájemný vrah, a osvojit si tak vraždící schopnosti, politiku v zemi a v neposlední řadě i magii.


Cestu stínů jsem poprvé zahlédla před lety v knihkupectví a už tehdy jsem si ji chtěla přečíst. Kdo mohl tušit, že se mi kniha dostane do ruky až po dlouhých 3 letech. Navzdory dlouhé době, po které jsem se ke knize konečně dostala, jsem se v Cenarii objevila nezvykle rychle...

Hned na prvních 100 stranách se seznamujeme s hlavními postavami příběhu a dozvídáme se o Kylarově mizerném dětství, které prožil v ještě mizernějším místě spolu se svými jedinými přáteli, Jarlem a Panenkou, kteří byli věčně utlačováni a ponižováni tyranem Krysou, budoucí hlavou gildy. Azoth se však z Doupěte dostane pryč, začne nový život jako Kylar a seznámí se s Loganem Gyrem, z nichž se stanou nejlepší přátelé. V průběhu dalších a dalších kapitol sledujeme, jak Kylar dospívá a z jedenáctiletého ustrašeného chlapce se stává muž, který ovládá umění přetvářky a zabíjení.

Ačkoliv se kniha chvílemi opravdu až nesnesitelně prodlužovala a obsahovala víc historie, než přítomnosti, užila jsem si každou její stránku. Po dlouhé době se mi dostala do ruky pořádná fantasy plná magie, mečů, královských rodů a prazvláštních názvů měst, zemí a jmen. Nešlo tomu odolat.

Nejvíce jsem na příběhu ocenila především "temnou" stránku - ne všude musí být rytíři a nevinné princezny. Každé opravdové království mělo gildy, sirotky, zloděje, děvky i vrahy. Jinak tomu nebylo v Cestě stínů. Zde však autoritou nebyl král, nýbrž tento "odpad" na druhé straně města. Devítka rozhodovala o všem: co se bude prodávat, jak se bude vydělávat, kde se seženou peníze, kdo co musí udělat, kdo musí držet jazyk za zuby a kdo musí zemřít. Hra plná intrik může začít.

Bezmála 300 stran uběhlo jako nic a já jsem se dostala ke konci, kde přicházel jeden zvrat za druhým, pokud chtěl autor knihy překvapit, pak se mu to rozhodně povedlo. Neměla jsem tušení, co se stane na další stránce a děsila se, že mi zabijí oblíbené postavy. Když jsem dočetla poslední stránku, málem jsem se zbláznila. Musím si nutně obstarat druhý díl. Tenhle příběh je totiž dokonalý. Teda, až na ty jména. Tou Krysou to trochu zabili.

Kniha rozhodně překvapila a upřímně jsem zvědavá na druhý díl, o kterém jsem slyšela, že Cestu Stínů předčil mnohonásobně (pokud to vůbec jde). Uvidíme, jestli jsou tyto zvěsti pravdivé a jestli si Brent Weeks nenasadil laťku příliš vysoko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama