Květen 2013

Zpověď dítěte na prahu dospělosti

30. května 2013 v 19:12 | Sayury |  La vida
Zítra mám narozeniny, Osmnácté. Je to vůbec možné? Ještě včera jsem se bezstarostně proháněla ulicemi, vracela se domů špinavá a mou jedinou starostí bylo, co budu dělat další den.
A najednou je to všechno pryč. Jak se to jen stalo...

Upřímně pochybuji, že by se něco změnilo, dementní jsem a dementní zůstanu, takže se nikdo nemusí strachovat, že bych přes noc zmoudřela, to asi ještě chvilku nehrozí.

Minulý rok touhle dobou psala o nadějných vyhlídkách. Bohužel, byl to jeden z nejmizernějších roků vůbec. Dozvěděla jsem se mnoho nešťstných novinek, událo se více smutných věcí než veselých, nemluvně o své "mentální odluce", která ovlivnila můj život. Mám chatrné zdraví, musela jsem přestat s tancem, který pro mě tolik znamenal, beru prášky, aby mi neotékaly kolena a antirevmatikum v podobě roztoku, který chutná tak, že ani trochu nechutná. Zeblít se z toho by bylo málo.

Naštěstí, navzdory plačícímu nebi, to vypadá slibně. Pochopila jsem, že všechno špatné je nakonec k něčemu dobré. Zamilovala jsem se. A zatím to vypadá, že šťastně. V takovouhle chvíli si člověk uvědomí, že všechno to čekání a smutek stál za to. Však ono to přijde a většinou tehdy, když to nejmíň čekáme. Jako třeba teď. A tak se navzdory ponurému počasí usmívám jako měsíček na hnoji.

Ach ta láska. Jednoznačně nejlepší narozeninové překvapení.

S.