Když vzdělávací systém ničí

21. dubna 2013 v 10:00 | Sayury |  O nesmrtelnosti chrousta
Narazila jsem na velice zajímavý záznam z přednášky, ve které se rozebíral vzdělávací systém.
Sir Ken Robinson velice vtipnou formou poukazuje na fakt, že je nutné přetvořit vzdělávací systém, který by podporoval, nikoliv podkopával, rozvoj tvůrčích schopností. Kreativita by měla být na stejné úrovni důležitosti, jako je gramotnost.


Zajímavým faktem je, že kamkoliv na světě přijedete, každý vzdělávací systém má svou hierarchii předmětů, která je úplně stejná, ať už se jedná o USA, Filipíny, Japonsko, Česko či Rusko. Všude je to stejné. Na vrcholu pyramidy stojí přírodní vědy a jazyky, kdežto humanitní jsou až vespod. Kdysi dávno jsem si postěžovala na fakt, že dokonce i umění se rozděluje na vyšší a nižší - na vrcholku stojí výtvarné umění a hudba, kdežto tanec (který dělám) je dole. Čím to je? Čím to je, že se tanec, nebo snad gymnastika, kterou jsem dělávala, řadí na nižší úroveň než matematika? Vždyť obě dvě věci jsou stejně důležité.

Pravdou je, že jsme od mala učeni používat zejména horní polovinu těla, zatímco dolní část, jak trefně řekl mr. Robinson, slouží k přepravě našich hlav. Vzdělávací systém byl daný tak, aby se všichni hnali za vyšším a vyšším vzděláním. Kdysi stačilo, když jste měli určitou úroveň vzdělání a měli jste práci jistou. Dnes je však samozřejmostí tuto úroveň mít, nikdo Vám už ale onu práci nezaručí. Je nás tolik, že mít pouze akademické znalosti už nestačí. A tak když rodiče potlačili talent ve svém dítěti a poslali ho raději studovat něco, "co ho uživí", učinili jedno z nejhorších rozhodnutí vůbec.

Měli bychom vést sebe a své potomky cestou, která nám byla předurčena, nikoliv tou, která je praktičtejší. Kdysi dávno jsem slyšela citát, kterým se stal mým životním mottem: "Na místa, kam stojí za to jít, žádné zdratky nevedou." (Beverly Sills) A je to tak. Pokud jste tedy objevili talent v sobě či svém dítěti, nezatracujte ho hned. Učený z nebe nespadl a pokud talent není rozvíjen, zůstane pouze jen zajímavostí v našich životech, pokud ale je, může přinést více radosti, naplnění a úspěchu, než léta nuceného studia, která nám ono "místo na slunci" ani nezaručí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 23. dubna 2013 v 10:01 | Reagovat

Talent bych rozhodně nezatracovala a rozvíjela. Ale přesto bych raději pro dítě hledala školu nebo učňák, kde se skutečně uplatní. Ještě je rozdíl, jestli je dítě opravdu výrazně nadané nebo průměrně nadané, jestli mi rozumíš. Průměrně myslím jako víc než ostatní děti z okolí, ale ve srovnání s výrazně nadanými dětmi méně nadané dítě odpadá. A konkurence je obrovská.  Pokud by byla volba umělecká škola nebo odborná škola, volila bych odbornou. Samozřejmě bych brala ohled na jiné schopnosti dítěte, pokud je umělecky nadané dítě příšerné na matematiku, určitě bych ho necpala na matematicko-fyzikální fakultu, například...
Já vím, je to těžká volba a srdce napovídá, když má člověk nadání, nepotlačovat je (koneckonců, nejzářnějším příkladem, jak může dopadnout zhrzený umělec, byla druhá světová. Hitler totiž měl umělecké ambice, rád maloval a chtěl prorazit. Byl odmítnut - no a tak se zvěčnil jiným způsobem. Ale to jen na okraj...)
Ohledně volby povolání tady totiž funguje jedna věc, kterou jsi popsala výstižně - na lidi se kladou vysoké nároky, za které není žádná odměna. Takže ani vysoká škola ti nezajistí odpovídající pracovní zařazení, naopak, je velká možnost, že taková vysokoškolačka skončí někde ve fabrice u pásu nebo v marketu u kasy. Smutná bilance.

2 Vendy Vendy | 23. dubna 2013 v 10:02 | Reagovat

P.S. k tvému dotazu o autorech básní, nechala jsem ti u sebe odpověď. S jistotou znám jen jednoho, básně jsem totiž opisovala z časopisů nebo různých sborníků a půjčených básnických sbírek, a mám je už roky, takže jestli jsem tenkrát nepodchytila autora, dnes ho nenajdu. No, možná bych našla, ale byla by to piplačka.

3 sayury sayury | Web | 23. dubna 2013 v 10:11 | Reagovat

[1]: To ano, souhlasím s tím, že není od věci hledat si "zadní vrátka", ne každý je rozený umělec a někteří to mají holt pořádně vydřené. Rodiče by alespoň neměli zakazovat svým ratolestím zúčastňovat se/ navštěvovat umělecky zaměřené akce jen proto, že "ti to k ničemu nebude". Když už dítě nemá v plánu být malířem, dělá to určitě proto, že ho to baví, naplňuje a psychicky mu to pomáhá. Nikdy jsem nedokázala rodičům vysvětlit, proč tancuji, když se tím nehodlám v budoucnu živit (taková volba by byla VYLOUČENÁ)a do dneška odpověď "protože mě to baví a protože se někde potřebuju vybít" je nedostačující :D

4 Vendy Vendy | Web | 23. dubna 2013 v 10:48 | Reagovat

[3]: Souhlasím, pokud má dítě opravdu o něco zájem, rodiče by to neměli potlačovat. Nemusí jít o školu, může to mít jako koníčka, nebo se účastnit nějakého kurzu. Stejně, pokud ho to bude výrazně bavit a bude dobré, může později pokračovat... jako třeba u tebe je tanec. Možná ti nepřináší finanční odměny, ale odměňuje tě jinak - skvělým pocitem a pozitivní energií, navíc se určitě setkáváš s lidmi podobných zájmů, se kterými si máš co říct.
Řekni rodičům, že to máš místo cvičení, náhradou za fitness a že tě to udržuje v kondici, třeba tenhle argument zabere.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama