
Když vzdělávací systém ničí
21. dubna 2013 v 10:00 | Sayury | O nesmrtelnosti chrousta
Komentáře
P.S. k tvému dotazu o autorech básní, nechala jsem ti u sebe odpověď. S jistotou znám jen jednoho, básně jsem totiž opisovala z časopisů nebo různých sborníků a půjčených básnických sbírek, a mám je už roky, takže jestli jsem tenkrát nepodchytila autora, dnes ho nenajdu. No, možná bych našla, ale byla by to piplačka.
[1]: To ano, souhlasím s tím, že není od věci hledat si "zadní vrátka", ne každý je rozený umělec a někteří to mají holt pořádně vydřené. Rodiče by alespoň neměli zakazovat svým ratolestím zúčastňovat se/ navštěvovat umělecky zaměřené akce jen proto, že "ti to k ničemu nebude". Když už dítě nemá v plánu být malířem, dělá to určitě proto, že ho to baví, naplňuje a psychicky mu to pomáhá. Nikdy jsem nedokázala rodičům vysvětlit, proč tancuji, když se tím nehodlám v budoucnu živit (taková volba by byla VYLOUČENÁ)a do dneška odpověď "protože mě to baví a protože se někde potřebuju vybít" je nedostačující ![]()
[3]: Souhlasím, pokud má dítě opravdu o něco zájem, rodiče by to neměli potlačovat. Nemusí jít o školu, může to mít jako koníčka, nebo se účastnit nějakého kurzu. Stejně, pokud ho to bude výrazně bavit a bude dobré, může později pokračovat... jako třeba u tebe je tanec. Možná ti nepřináší finanční odměny, ale odměňuje tě jinak - skvělým pocitem a pozitivní energií, navíc se určitě setkáváš s lidmi podobných zájmů, se kterými si máš co říct.
Řekni rodičům, že to máš místo cvičení, náhradou za fitness a že tě to udržuje v kondici, třeba tenhle argument zabere.












Talent bych rozhodně nezatracovala a rozvíjela. Ale přesto bych raději pro dítě hledala školu nebo učňák, kde se skutečně uplatní. Ještě je rozdíl, jestli je dítě opravdu výrazně nadané nebo průměrně nadané, jestli mi rozumíš. Průměrně myslím jako víc než ostatní děti z okolí, ale ve srovnání s výrazně nadanými dětmi méně nadané dítě odpadá. A konkurence je obrovská. Pokud by byla volba umělecká škola nebo odborná škola, volila bych odbornou. Samozřejmě bych brala ohled na jiné schopnosti dítěte, pokud je umělecky nadané dítě příšerné na matematiku, určitě bych ho necpala na matematicko-fyzikální fakultu, například...
Já vím, je to těžká volba a srdce napovídá, když má člověk nadání, nepotlačovat je (koneckonců, nejzářnějším příkladem, jak může dopadnout zhrzený umělec, byla druhá světová. Hitler totiž měl umělecké ambice, rád maloval a chtěl prorazit. Byl odmítnut - no a tak se zvěčnil jiným způsobem. Ale to jen na okraj...)
Ohledně volby povolání tady totiž funguje jedna věc, kterou jsi popsala výstižně - na lidi se kladou vysoké nároky, za které není žádná odměna. Takže ani vysoká škola ti nezajistí odpovídající pracovní zařazení, naopak, je velká možnost, že taková vysokoškolačka skončí někde ve fabrice u pásu nebo v marketu u kasy. Smutná bilance.