Levá ruka boží

22. července 2012 v 16:24 | Sayury |  recenze

Paul Hoffman - Levá ruka boží


Počet stran: 415
Rok vydání: 2010
Vydalo: Euromedia Group,k. s. - Knižní klub
Hodnocení: 4/5

Anotace:
Cale je jedním z tisíců chlapců, kterých se zmocnili fanatičtí a krutí vykupitelé a v naprosté izolaci je připravují na válku proti rouhačským antagonistům. S neobyčejně zmužilým, ale zároveň velmi uzavřeným čtrnáctiletým hochem má podle všeho zvláštní plány jeden z nejvlivnějších vykupitelů - lord vojevůdce Bosco. Jednoho večera Cale náhodou spatří lorda dohlížitele Picarba, jak pitvá ještě živou dívku, a šokován jeho bestiálním počínáním jej zabije a zachrání jinou dívku jménem Riba. Podaří se mu zosnovat útěk ze svatyně, a tak s dalšími dvěma chlapci prchá do neznámého světa za nikdy nepoznanou svobodou...

Levé ruce boží jsem se po dlouhé měsíce vyhýbala jako čert svěcené vodě. Když jsem ji po třech dnech nepřetržitého čtení dočetla, nechápala jsem, proč jsem si takový obdivuhodný kousek nepřečetla dřív.




Po dlouhé době se mi pod ruku dostala pořádná fantasy kniha. Jiný svět, jiní bohové, jiné zvyky, stejný problém: válka o moc. V téhle chýlící se bitevní vřavě se nejdůležitějším článkem stává Thomas Cale, utečenec ze Svatyně, mladý, nedůvěřivý chlapec, který musí čelit spoustě nepřátelům, ale především sám sobě.

Již od samého začátku je jasné, že nepůjde o pohádku na dobrou noc - stránky jsou potřísněny krví a násilí z nich přímo vyzařuje. Při čtení možná budete mít pocit, že jisté části Vám něco budou připomínat. Onen šestý smysl nebude lhát, nejeden kritik poukazuje na Třetí říši, či antický Řím. Naštěstí je pořádná dávka nechutností vyvážena jistou dávkou humoru, a tak by se nikdo neměl po přečtení pozvracet.

Napětí, smích a překvapení bylo na místě prakticky od začátku až do samého konce, žádnou velkou díru ve světě fantasy literatury to nejspíš neudělalo, ale rozhodně si kniha získala mnoho příznivců zvráceností a dobře zkaženého humoru. Velké plus je taky skutečnost, že dílo je naprosto originální, ačkoliv určité části mi připomínaly o dost naivnějšího Hraničářova učně od Flannagana, který je ve srovnání s Levou rukou boží čtením pro batolata.

Nejen u nás, ale i ve světě kniha vyvolala rozporuplné reakce. Osobně se přikláním ke straně pějící chválu. Příběh, ačkoliv měl své mouchy, mě naprosto nadchnul a už si brousím zuby na Čtyři poslední věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Destel Destel | Web | 23. července 2012 v 14:48 | Reagovat

Tak tak... :) mám na to stejný názor. Moje nadšení bylo ještě znásobeno tím, že prostě žeru knížky, kde se vyskytuje nějaká námět náboženství, takže jsem za tuhle fantasy knížku byla fakt ráda.
Na druhý díl už si taky brousím zuby...

2 Vendy Vendy | Web | 23. července 2012 v 22:56 | Reagovat

Na knihu jsem četla oslnivé recenze, pak jsem si ji koupila a při čtení si říkala - bezva, mají pravdu. Pak jsem si říkala -no, asi to trochu přechválili. A pak jsem si zas říkala - jo, je to vážně skvělá kniha.
Nakonec jsem udělala kompromis - je to výborná kniha, ale četla jsem i lepší. Přesto, pokračování bych si taky ráda přečetla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama