Nebezpečná láska - K.Petrusová

24. června 2012 v 15:39 | Sayury |  recenze

Kateřina petrusová - Nebezpečná láska

Počet stran: 376
Rok vydání: 2012
Vydalo nakladatelství: FRAGMENT
Hodnocení: 4/5

Anotace:

Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství? (GR)

Když jsem poprvé viděla tuto knihu, můj první pocit byl něco ve stylu: "Co to sakra je?" Rychle jsem zavřela okno s anotací a mumlala si něco o pochybných knihách. Časem jsem ale četla víc a víc kladných recenzí, což samozřejmě vzbudilo mou pozornost. Co může být skvělého na příběhu s naprosto pochybným názvem, odkazujícím na červenou knihovnu? Nedalo mi to. Musela jsem si ji přečíst.




Nebudu lhát, Nebezpečná láska byla jedinou knihou, kterou jsem si za nejšílenější období ve školním roce přečetla. Začala jsem ráno při první hodině a s posledním zvonkem jsem byla za polovinou. Příběh mě naprosto pohltil! Po první kapitole jako bych se ocitla na Matějské pouti. Stála jsem ve frontě k pokladně a se směsicí pocitů sledovala šílenou atrakci, na kterou bych měla zanedlouho jít. Pero v rukou Kateřiny Petrusové se stalo opravdu mocným nástrojem.

Autorka dokázala bravurně zpracovat každou postavu v knize, nejlépe z nich však vyšel Michael, nebo také do 3/4 příbehu Mikee. Není absurdnější představy, než když dospělému muži, v tomto případě dokonce mafiánovi, vdechnete duši dítěte. Jenom ta představa je naprosto šílená, ale v jejím podání se to jevilo jako něco naprosto přirozeného, něco, nad čím by se nikdo ani nepozastavil. Možná proto jsem si ho naprosto zamilovala a ke konci SE ZAMILOVALA. No co si budeme povídat, slzy tekly proudem.

Jakožto zapřísáhlou romantičku mě čekala obrovská úleva, když jsem se dopracovala k poslední stránce. Některé příběhy prostě potřebují ten šťastný konec, nejen proto, aby dávaly smysl, ale aby čtenáři měli nad čím brečet a dál věřit, že šťastné konce nepatří jen do knih, nýbrž i do našeho "reálného" světa.

Nebude tedy překvapením, když prohlásím, že se mi kniha opravdu líbila :-) Lepší prázdninové čtení bych snad ani nenašla. Pokud někdo stojí za pozornost, pak je to rozhodně Kateřina Petrusová a její italská mafie.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fuensanta Fuensanta | Web | 24. června 2012 v 15:44 | Reagovat

pekny blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama