G.G.Marquéz - Na paměť mým smutným courám

25. března 2012 v 18:39 | Sayury |  recenze
"(...) bleskla mi hlavou útěšná myšlenka, že život možná není něco, co plyne jako Hérakleitova běhutá řeky, nýbrž je to jedinečná příležitost, jak se otočit na rožni a smahnout se dál z druhé strany dalších devadesát let."

Další kniha pocházející z pera Gabriela Garcíi Marquéze, tentokrát o tématech, které nám nejsou zas až tak vzdálené...

"Prostě stárnu, řekl jsem. Už jsme staří, vzdychla. Člověk to jen zevnitř necítí, ale zvenčí to každý vidí."

Starý mládenec, fejetonista, učenec a filozor se rozhodne dopřát si k 90. narozeninám něco neobvyklého - nezletilou pannu. Tu mu obstará stará známá, Rosa Cabarcasová. K plánovanému styku však nedojde - dívka vždy leží v posteli nahá, avšak spící.
Starý muž, který celý život vedl vztahy na jednu noc, se do Delgadiny, jak jsi ji pojmenovaů, zamiluje.
Od té chvíle se mění jeho pohled na svět. Jednoho dne však děvče mizí a stařec si tak pokládá jedinou otázku: Jak najít svou mladou lásku, ve dne a ještě k tomu oblečenou?


Další Marquézův výborný kousek, tentokrát o lásce, stáří, samotě a životní filosofii starých lidí, nabízí nevšední příběh devadesátiletého starce na pokraji smrti, kterému začne bít srdce pro mladičkou dívku.
Musím říct, že ze začátku mě kniha opravdu vyděsila - mísila se ve mně zvědavost s určitou dávkou nechutenství, avšak příběh mě vtáhl do děje a já nemohla přestat. Tak ostatně začíná každá Marquézova kniha - začnete a už se vezete. Co začalo častým odkládáním knihy stranou, se tak změnilo v nekonečné otáčení stran.
O to je snad neuvěřitelnější, jak příběh končí. Možná to bude důvodem, proč jsem si jeho knihy zamilovala - můžete číst, můžete doufat, ale nemůžete předvídat, každá stránka vám nabídne novou myšlenku, jiný názor.
Kniha mě tedy opravdu nadchla, navzdory skutečnosti, že jsem na úplně odlišný žánr knih. Rozhodně bych ji každému doporučila - jedná se o zhruba 150 stran samotného příběhu a garantuji vám, že na konci si budete přát, aby jich bývalo bylo víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 25. března 2012 v 20:52 | Reagovat

Přestože obsah na mě působí mírně odpudivě (přece jen ta vize mi není sympatická), název je naprosto senzační.
Už jsi tady některé jeho dílko recenzovala, jestli se nepletu a já si slíbila, že si Márqueze přečtu.
Myslíš že jsem to udělala? Kdepák...
To bych si ještě chtěla přečíst Fieldingovou, taky Sex ve městě a Jíst, meditovat, milovat, mimoto dva romány od Simmonse a sérii Pistolník od Koontze. Nemluvě o desítkách dalších knížek, a to ještě nemám dočtenou Saphique.
Děs!
Ale dobrá recenze, máš opravdu pěkné a poutavé recenze.

2 sayury sayury | Web | 26. března 2012 v 14:26 | Reagovat

[1]: Haha, je mi to jasné, taky bych chtěla stihnout kvantum věcí, ale teď prostě na to není "ta správná chvíle" :D
Sapphique mám stále v poličce, čeká na přečtení - bohužel jsem zavalená knihami a učením, takže permanentně nestíhám - třeba teď, místo blogování bych se měla drtit djepis :D
Děkuji za pochvalu, vážím si toho :) Včera mě nějak trklo, snad kvůli tomu, že jsme měli dělat recenzi ve škole, a říkala jsem si, že bych to měla pojmout nějak...lépe, takže to je mé nové já v recenzích! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama