
Dobré rady do zahrady, aneb chybami se člověk učí
14. března 2012 v 22:30 | Sayury | Diary
Komentáře
DDD Jsi šílená.
Ano, na židli se houpají opravdu jen děti, ale já to dělám doteď.
Nic mě nezastaví!
A ten bůček? Bych proplakala taky.
Já zrovna nedávno měla střevní chřipku a mamka udělala kuřecí nuggetky. Mrcha!![]()
Ano, jen děti, ale i naše češtinářka se houpala
A to takovým stylem, že měla kolečkovou židli opřenou jen o dvě kolečka, zhoupnutá dozadu a nohy v šuplíku katedry. A světe div se, nic se jí nestalo. Tomu se říká spravedlnost.
Pro bůček bych nebrečela, ale ony to ty matky dělají schválně :)
Nikdy mě nenapadlo houpat se na židli, ale děti to dělají. Snad už je líp a na chirurgii už nelez, znám lepší místa pro odpočinek. ![]()
[4]: haha, nikdy? Já mám pořád tendenci se zabíjet :)) Jojo, už jsem (zatím) celá, ještě deset stupňů navíc a začnu dělat kraviny v bazénu ![]()












Bůček bude příště! Nezoufej...
raději lehkou večeři si dej!
A vůbec, máš přece jen štěstí, mohla jsi mít rozbitou hlavu, nedej bože vnitřní krvácení.
Houpání na židli se holt nevyplácí. Ale když někdy to tak svádí, žejo...
Máš príma mamku, jak je vidět, nejen má o tebe strach, ale chce ti udělat radost. Asi ji nenapadlo, že bůček není tentokrát nejlepší volba...