Dobré rady do zahrady, aneb chybami se člověk učí

14. března 2012 v 22:30 | Sayury |  Diary
A tak tu sedím, s palčivou bolestí v hlavě, s bolestmi v zádech a pocitem zvracení. Na chirurgii jako kdybych byla doma. Před třemi týdny jsem nechala ruku v pantech od dveří, které tam ani nebyly a dnes...dnes jsem se nejspíš rozhodla zničit školní majetek.

V okamžiku před pádem se mi promítla scéna mého bývalého profesora na dějepis, který se opřel židlí o zeď a ztratil rovnováhu (naštěstí pro něj tam byla ta zeď): "A hlavně se proboha nehoupejte na židli!"
Pozdě. Příliš pozdě.
Vzala jsem to hlavou o topení.
Chvíli bylo ticho, než jsem se začala smát. Připomnělo mi to téměř stejnou situaci, která se odehrála zhruba před 14 lety, kdy to ovšem skončilo s rozseknutou hlavou. Úsměv mě přešel, když na mě přišel pocit zvracení. Tak jsem musela na chirurgii. Reakce sestry a doktorkyse dala čekat. "Hahahahaha na židli se houpou děti, ne dospělí lidé." Ha-ha.
Záznam: "udeřila se do záhlaví ve škole, když se houpala na židli"

Rentgen nic neukázal, jsem tedy živá a zdravá. Mám se akorát živit lehkým jídlem a omezit pohyb. Bezva. Přišla jsem domů a padla na postel. Když tátíček pověděl matičce tu "vtipnou věc o mé hlavě", zhrozila se a rozrazila do kořán dveře od mého pokoje a probudila mě, jen aby mi řekla " Panebože,panebože!Jsi v pořádku? Holčičko moje!Bolí to? Chudinko!" Musela jsem se smát.

O dvě hodiny později mě probudila se slovy: "vstávej, je večeře, udělala jsem k večeři výborný bůček." Málem mě trefil šlak. Srdce mi krvácelo a ronila jsem krvavé slzy. Krvavé slzy pro bůček, který jsem nemohla mít.

Má rada tedy zní: nikdy se nehoupejte na židli, nikdy nevíte, kdy bude k večeři BŮČEK!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 15. března 2012 v 23:37 | Reagovat

Bůček bude příště! Nezoufej...
raději lehkou večeři si dej!
A vůbec, máš přece jen štěstí, mohla jsi mít rozbitou hlavu, nedej bože vnitřní krvácení.
Houpání na židli se holt nevyplácí. Ale když někdy to tak svádí, žejo...
Máš príma mamku, jak je vidět, nejen má o tebe strach, ale chce ti udělat radost. Asi ji nenapadlo, že bůček není tentokrát nejlepší volba...

2 Yanny Yanny | Web | 17. března 2012 v 23:01 | Reagovat

:DDDD Jsi šílená.
Ano, na židli se houpají opravdu jen děti, ale já to dělám doteď. :D Nic mě nezastaví! :D
A ten bůček? Bych proplakala taky. :D Já zrovna nedávno měla střevní chřipku a mamka udělala kuřecí nuggetky. Mrcha!:D

3 KristianaAlex KristianaAlex | Web | 19. března 2012 v 10:51 | Reagovat

Ano, jen děti, ale i naše češtinářka se houpala :D A to takovým stylem, že měla kolečkovou židli opřenou jen o dvě kolečka, zhoupnutá dozadu a nohy v šuplíku katedry. A světe div se, nic se jí nestalo. Tomu se říká spravedlnost.

Pro bůček bych nebrečela, ale ony to ty matky dělají schválně :)

4 Amelie Amelie | Web | 24. března 2012 v 20:32 | Reagovat

Nikdy mě nenapadlo houpat se na židli, ale děti to dělají. Snad už je líp a na chirurgii už nelez, znám lepší místa pro odpočinek. :-P

5 sayury sayury | Web | 25. března 2012 v 16:48 | Reagovat

[4]: haha, nikdy? Já mám pořád tendenci se zabíjet :)) Jojo, už jsem (zatím) celá, ještě deset stupňů navíc a začnu dělat kraviny v bazénu :D

6 Martschen Martschen | Web | 25. března 2012 v 18:36 | Reagovat

Haha, poslední věta pobavila :D
No hlavně ale, že to nebylo nic vážného, jen lehký otřes mozku zřejmě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama