Březen 2012

Gabriella Poole - Temná Akademie

27. března 2012 v 13:46 | Sayury |  recenze
Gabriella Poole - Temná Akademie, Vyvolení
Originální název : Secret Lives, Darke Academy
Počet stran : 255
Vydalo nakladatelství FRAGMENT v roce 2012

Dostat plné stupendium na prestižní školu je pocta. Kdyby na prestižní škole nestudovali snobové z bohatých rodin. Pak ovšem statut "stipendisty" je vážně výsměch.

Cassandra dostane pozvání na Darkovu Akademii ve Francii, kde poznává nové přátele, ale i nepřátele. Ačkoliv se snaží nijak nevyčnívat, stane se svědkem podivných věcí, které se dějí jak během dne, tak i v noci.
Vyvolení, děti z bohatých rodin, tvoří uzavřenou skupinu, do které příjmají každý rok pouze jednu osobu.
Nabídku dostane i "chudá stipendistka" Cassie, která ji přijme, jen aby odhalila tajemství za dveřmi 3. patra,
Občas je však lepší nevědět.
Věci se dějí. O to víc ty špatné.

G.G.Marquéz - Na paměť mým smutným courám

25. března 2012 v 18:39 | Sayury |  recenze
"(...) bleskla mi hlavou útěšná myšlenka, že život možná není něco, co plyne jako Hérakleitova běhutá řeky, nýbrž je to jedinečná příležitost, jak se otočit na rožni a smahnout se dál z druhé strany dalších devadesát let."

Další kniha pocházející z pera Gabriela Garcíi Marquéze, tentokrát o tématech, které nám nejsou zas až tak vzdálené...

"Prostě stárnu, řekl jsem. Už jsme staří, vzdychla. Člověk to jen zevnitř necítí, ale zvenčí to každý vidí."

Starý mládenec, fejetonista, učenec a filozor se rozhodne dopřát si k 90. narozeninám něco neobvyklého - nezletilou pannu. Tu mu obstará stará známá, Rosa Cabarcasová. K plánovanému styku však nedojde - dívka vždy leží v posteli nahá, avšak spící.
Starý muž, který celý život vedl vztahy na jednu noc, se do Delgadiny, jak jsi ji pojmenovaů, zamiluje.
Od té chvíle se mění jeho pohled na svět. Jednoho dne však děvče mizí a stařec si tak pokládá jedinou otázku: Jak najít svou mladou lásku, ve dne a ještě k tomu oblečenou?

George Orwell - Farma zvířat

19. března 2012 v 21:12 | Sayury |  recenze
Farma zvířat byla podle Timesu zařazena mezi 100 nejlepších anglických knih a umístila se na velice pěkné pozici v žebříčku nejlepších novel vydaných ve 20.století. Není divu. Způsob, jakým Orwell naprosto dokonale popsal stalinistickou dobu za časů Sovětského svazu, je téměř dokonalý. Alegorie jako vyšitá.

Jednoho večera svolá Major, starý kanec, svolá veškerou zvěřinu na farmě,aby jim předal své moudro dřív, než odejde na věčnost.

"Myslím, že mohu klidně prohlásit, že rozumím podstatě života. (...)Žádné zvíře v Anglii není svobodné. Zvířecí život je bída a otroctví. Taková je pravda, soudruzi."

Major nabáda zvířata k nenávisti lidí, kteří se o ně špatně starají, nabádá je k revoluci, ke změně. Nakonec jim připomene starou píseň, která se později stane písní revoluční - Zvířata Anglie.
Pár dní nato Major umírá. Jeho slova však nikoliv a proto se zvířata rozhodnou změnit Majorův sen ve skutečnost. Vedení se ujímají prasata Kuliš a Napoleon, opilého pana Jonese a zbytek lidí zvířata přemůžou a vyženou je pryč z farmy.
Od té doby nastala svoboda. Každý na farmě pracoval, avšak tentokrát pro sebe, nikoliv pro ostatní. Co se však ze začátku zdálo jako svobodná volba, se změnilo v diktaturu, kdy Napoleon vyhnal Kuliše a přesvědčil zvířata, aby uvěřila, že Kuliš byl zrádcem.
Zvířata žijí rok od roku pod nadvládou Napoleona a rok od roku se mají hůř a hůř.
Kdysi hlavních 7 pravidel se změnilo pouze v jedno: Všechna zvířata jsou si rova, ale některá rovnější.
Heslo po revoluci znělo: čtyři nohy dobré, dvě špatné.

Dobré rady do zahrady, aneb chybami se člověk učí

14. března 2012 v 22:30 | Sayury |  Diary
A tak tu sedím, s palčivou bolestí v hlavě, s bolestmi v zádech a pocitem zvracení. Na chirurgii jako kdybych byla doma. Před třemi týdny jsem nechala ruku v pantech od dveří, které tam ani nebyly a dnes...dnes jsem se nejspíš rozhodla zničit školní majetek.

Neuvěřitelné! 5000!

6. března 2012 v 23:40 | Sayury |  Diary
Udělala jsem naprosto náhodný "kouk" a světe div se! Pokořila jsem magickou pětitisícovku! Ó díky, díky! Mám radost, člověk aspoň ví, že to psaní za něco stojí, koneckonců, kdo tvrdí, že si zakládá blog pro to, aby si četl SÁM SVÉ články, kecá.

Což mě přivádí k myšlence, že už měsíc dávám dohromady povídku/kapitolovku/říkejte si tomu jak chcete, pamatuji se na své břídilské začátky, když mi bylo kolem jedenácti - dvanácti, a musím se tomu pousmát. Snad se můj styl psaní trochu změnil, nebo spíš doufám, že jsem stoupla na vyšší "level", alespoň mi to tak připadá, když píšu. Povšimla jsem si totiž skutečnosti, že má kolonka na poznámky (ve wordu) má víc znaků, než samotný text, a to to písmo je několikrát menší a normostran mám kolem pěti. Tak snad to jednou dokončím a zveřejním... :)

Také jsem chtěla pro ty, kteří si ještě nevšimli, Yanny zrealizovala setkání knižních nadšenců, které se bude konat již za dva týdny v Praze v palci Luxor :) Nezapomeňte tedy dorazit!

Topím se v lavině úkolů a učebnic, připravujíc se na nekonečnou salvu testů, tudíž jsem se ke knihám moc nedostala. V pondělí se mi ale podařilo dočíst The summer I turned pretty -a asi jsem se zamilovala do Conrada. Víc v recenzi, která snad vyjde co nejdřív ;)

Dodatek : Nestihla jsem zaslat mail Fragmentu. Nebude recenzní výtisk Inheritance :'((( Budu si muset počkat jako smrtelník a koupit si ho později :'(( Vyvěšte černé prapory!

Jdu studovat
Bůh s Vámi
S.

Tápání v kruhu, ztracena ve vlastním odrazu - v sobě.

2. března 2012 v 23:01 | Sayury |  téma týdne
Zrcadlo byl možná jeden z nejhorších výtvorů, které kdy byly vytvořeny - vždyť už královna ve Sněhurce byla jasným důkazem toho, jak lidé můžou být neskutečně ješitní, a přesto, navzdory hrozivému konci v pohádce, zrcadla existují dodnes.

Zrcadlo, zrcadlo zbožné,
jak je to možné?
Kde je má krása?
Mé nálady spása.

Otáčím se v zrcadle,
hledíc sama na sebe,
je to jako v divadle,
no hotové nebe!

Nejedna slečna zaplatila životem, pro vysněný odraz v zrcadle, který se v jejích očích neobjevoval, ačkoliv dělala vše, jen aby ho na malou chvilku spatřila. Nebýt téhle kouzelně zrádné věci, mnoho z nás by mohlo být o polovinu míň kritičtějších, než je teď.

Avšak náhle,
zčistajasna,
dívám se, dívám,
mé oko něco zře!
Osobně se domnívám,
že už vím, o co jde.

Krutě se to dozvídám,
já, děvče nebohé,
že uvnitř v sobě skrývám,
srdce pěkně hnilobné...

Snažíme se ostatní ošálit zevnějškem, který hodnotíme pohledem na svůj odraz, avšak sami sebe ošálit nikdy nedokážeme. Jak mnozí vědí, zrcadlo je odraz nás samotných, lidé v ní vidí jen nějakou osobu, my v ní vidíme svou duši. Vidíme ji, a přesto si věčně hrajeme na někoho jiného.
Nebýt zrcadla, zůstali bychom všichni jedineční. Tak, jak by to mělo být.