
Kaithlyn je společenský vyděděnec, kterého se každý bojí. Můžou za to její pohled, kterému se každý vyhýbá. Kait má totiž jasnovidecké schopnosti, kdy pomocí výkresů je schopna vidět budoucnost - často děsivou a často velice pozdě.
Kait však z nenáviděného města zachraňuje Joyce, od níž dostane nabídku: rok výzkumu za nepředstavitelnou sumu a preferencemi na nejlepší vysoké školy.
Tuto nabídku od dr. Zetse dostanou 4 další výjimeční - Anna, Lewis, Robb a Gabriel. V pěti tak žijí v Institutu spolu s Joyce a Marisol a podstupují každodenní testy.
Něco je však špatně, Marisolino podivné chování přiměje Kait oznámit ho Joyce. Krátce poté je Marisol nalezena na podlaze,téměř bez známky života. Kait se nedokáže zbavit pocitu, že je něco v nepořádku.
Co je pilotní studie? O co jde v projektu Černý blesk? Kait se svými spolubydlícimi pomalu zjišťuje pravdu o experimentu, který by je mohl stát život...
Kait však z nenáviděného města zachraňuje Joyce, od níž dostane nabídku: rok výzkumu za nepředstavitelnou sumu a preferencemi na nejlepší vysoké školy.
Tuto nabídku od dr. Zetse dostanou 4 další výjimeční - Anna, Lewis, Robb a Gabriel. V pěti tak žijí v Institutu spolu s Joyce a Marisol a podstupují každodenní testy.
Něco je však špatně, Marisolino podivné chování přiměje Kait oznámit ho Joyce. Krátce poté je Marisol nalezena na podlaze,téměř bez známky života. Kait se nedokáže zbavit pocitu, že je něco v nepořádku.
Co je pilotní studie? O co jde v projektu Černý blesk? Kait se svými spolubydlícimi pomalu zjišťuje pravdu o experimentu, který by je mohl stát život...
Tenoučkou knihu o 262 stránkách jsem přečetla jako nic - hodně tomu pomohl příběh, který sice nebyl do puntíku vymyšlený, ale nutnost číst dál a dál se jí nemůže odepřít :) Kniha byla vydána v roce 1994, tedy o více než dekádu dříve, než upíří deníky. Udivuje mě tedy, že se L. J. Smith proslavila až po nich, když nad tím tak přemýšlím, myslím, že tohle dílko se zdá být určitě povedenější :)
Nápad byl dobrý, zpracování možná trochu horší. Při čtení jsem si trochu připadala jako v knize Thomase Breziny, ale možná je to jen můj dojem. Je to samozřejmě dílo staré již přes 17 let a mnoho věcí, které bych teď popsala "otřepanými", byly v té době nevídané, neslýchané, avšak co autorce neodpustím, je konec.Závěr byl až příliš přeslazený. Alespoň na můj vkus.
Ne, opravdu nefandím Robovi :-)












ahoj muzu te poprosit o hlas?:)...hlasuj pro "Lemonny-Pete Doherty tady http://tvd-nina-dobrev.blog.cz/1202/sonc-1-kolo díky:)