Jack Fletcher, Angličan mezi Japonci

8. února 2012 v 17:52 | Sayury |  knihy
Ztracen v Japonsku, nalezl rodinu.

Ačkoliv jsou to již skoro 4 roky, co vyšla první kniha o mladém samurajovi Jackovi, sláva knih stále přetrvává a za necelé tři týdny by měla světlo světa spatřit Chrisova sedmá kniha s názvem The Ring of Wind. Co pohání Chrise ke psaní a proč si tolik mladých lidí oblíbilo tento příběh?


První kniha s názvem Cesta válečníka se odehrává v Japonsku v 17. století, kdy je anglická loď u pobřeží napadena piráty a celá posádka krutě povražděna.
Jediný, kdo tento masakr přežije, je mladý Jack Fletcher. Jeho otec, první důstojník, John Fletcher mu stihne před smrtí předat úkol, který se později zdá být velmi obtížným - vzít rutter (námořní deník, ve kterém jsou vyznačeny veškeré trasy a polohy ostrovů, etc.) dřív než piráti a utéct.
Nešťastnou souhrou okolností však Jack padá do oceánu, odkud ho později zachrání Masamoto Takeshi, který ho poté adoptuje.
Jack se tak začne učit v Masamotově škole samurajů, kde nalézá nové přátele, ale i nepřátele, kteří usilují o jeho život. Dokugan Ryu, ninja, který zabil jeho otce, je však stále na svobodě a snaží se všemi možnými prostředky získat rutter. Ať to stojí, co to stojí.


Odlišnost knihy rozpoznáte ihned po přečtení první kapitoly. Je to naprosto jiný druh příběhů, než jsme dnes všichni zvyklí, a přesto tak dokonale promyšlený, že nad tím občas rozum zůstane stát. Kniha v sobě nese víc, než jen příběh o "gaidžinovi" Jackovi, je to soubor morálních hodnot člověka a filosofických myšlenek, které autor vložil do úst postavám.
Byla jsem jen o rok starší než Jack, když jsem knihu začala číst. Ta mě navedla tam, kde jsem teď a kde bych asi nikdy nebyla, nebýt oné knihy. Je v ní tolik moudra dálného východu, že by se i dospělí člověk mohl jistojistě nečemu přiučit.


Do českého jazyka byly přeloženy 3 knihy (co vím já), vydány nakladatelstvím Jota. Po každé knize, kterou jsem přečetla, jsem ihned psala Chrisovi mail se svými dojmy. Pokaždé mi přišla odpověď - nikoliv stručná, naopak, velmi rozvinutá s jeho vlastními myšlenkami. Co víc si čtenář může přát, než když mu autor jeho oblíbené knihy odepíše? A co teprv sám autor.? Nikdy není zbytečné napsat, protože to je motor spisovatele - ohlas. To je odpověď na to, proč vyšla další kniha :-)

Podle nejnovějších informací bude filmové zpracování muset chvilku počkat, jestli se ho vůbec dočkáme, ale kolují zvěsti, že by mohl být seriál. Tak uvidíme, co čas přinese :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Piece Piece | Web | 8. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Nemám moc ráda příběhy z tohohle prostředí, ale uznávám, že to vypadá moc zajímavě. Zvlášť mě ohromil tvůj přímý kontakt s autorem, to jsem snad ještě neslyšela, je to od něj hezké :) Každopádně díky za doporučení, až bude čas a budou lidi...:D

2 Destel Destel | Web | 9. února 2012 v 0:04 | Reagovat

Tak tohle mě hódně zaujalo... Doteď jsem o tom neslyšela, ale začínám to shánět. :D Jak slyším Japonsko, už to na mě jde.
Zrovna dneska jsem opět nadávala nad nespravedlností světa, protože v blízkostí neexistuje žádné dojo... :( Dokonce plánuju moje další úspory věnovat do koupi katany, takže...
Hurá do čtení.

3 Vendy Vendy | Web | 10. února 2012 v 0:32 | Reagovat

Zaujalo mě, že jsi mu napsala - a on ti odepsal. Tedy, není to zrovna obvyklé, nebo spíš, v mém okolí se nikdo takový nevyskytuje. Jako někdo takový, kdo by si psal s autory knih...
Japonské téma je mi docela vzdálené a jejich kulturu ani zvyky asi nepochopím (i když je neodsuzuji, jsou prostě jiní.)
Četla jsem Šóguna až poté, co jsem viděla film - a nezklamal mě ani film, nebo spíš filmová série, ani kniha. Japonský svět samurajů byl plný intrik tak složitě propletených, že bych nepoznala, jestli nádech jednoho není pokynem pro druhého. Šóguna jsem četla se zaujetím, opravdu mě příběh onoho námořního kapitána zaujal, a líčení místních zvyků bylo fascinující, i když mě krutost některých japonců děsila, přesto - byl to jejich život a byli na to zvyklí.
Knihu, o které píšeš, bych si asi ráda přečetla. Vypadá slibně!

4 sayury sayury | Web | 10. února 2012 v 0:44 | Reagovat

[3]: Šógun? Není to ta trilogie asi o milionech stránkách? Chtěla jsem si ji přečíst :))
Kniha je bezva, nejsem si jistá, v jaké věkové hranici se asi pohybuješ, tudíž nevím, jestli tvé nadšení bude stejné, jako bylo to mé :D

[2]: Ha! My katanu doma máme! :D

5 Vendy Vendy | Web | 12. února 2012 v 12:51 | Reagovat

Myslím, že jsem věkově o nějakou kategorii výš a vrátit to bohužel nejde. Ale jsem schopna číst i knížky pro mladší, záleží na tom, jak je knížka napsaná. Mikulášovy patálie mě baví i dnes, Deník malého poseroutky mě mile pobavil též a s určitou naivitou počítám. Pokud to nepřesáhne hranice únosnosti...
Šógun je opravdu úžasný román, propletený akcí i intrikami a krutostí a jakousi osudovostí. Myslím, že se ti bude líbit, až na něj narazíš, a možná se ti nebude číst úplně lehce - ne proto, že by to byla nějak extra náročná a těžká literatůra, ale protože je to opravdu nabito dějem a orientovat se v hlavních hrdinech, jejich rodinách, intrikách a bojích, je docela komplikované. Ale budeš nadšena!
Já mám Šóguna ve dvou knihách, ale máš pravdu, jsou to tři díly.
Ještě vyšel Tchaj-pan a Gaidžin, ale to už je zas o něčem jiném.
A román, který jsi popsala ve své recenzi, vypadá také poutavě. Takže, uvidím...

6 čtenář čtenář | 8. května 2012 v 8:57 | Reagovat

budou přeloženy do češtiny i další díly? je to nejlepší kniha !!

7 sayury sayury | Web | 8. května 2012 v 10:37 | Reagovat

[6]: To bohužel nevím, ale nevypadá to nijak světle :/ Můžu se poptat, ale jelikož jsou v češtině jen 3 díly a vydaných je dvakrát tolik, kdo ví, jestli je ještě hodlají překládat... :(

8 FirePaw FirePaw | 18. května 2012 v 20:56 | Reagovat

Jsou to skvělé knihy :)) Přečetla jsem zatím jen první 2 díly, protože ten 3. zatím není v knihovně, ale mám ho zarezervovaný. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama