První kniha od Marquéze, kterou jsem četla. A rozhodně nezklamala.
Sierva María, dcera markýze de Casalduera, je pokousána psem nakaženým vzteklinou v den svých dvanáctých narozenin. Její otec ji nakonec svěří do kláštera sv. Kláry, kde by se o ni měli postarat. Tam však Sierva María nenachází žádné pochopení, jen opovržení a nechutenství vůči ní. Sierva, vyrůstající mezi černošskými otroky, se řídí pravidly svými, nemluví a nekomunikuje. Církev se rozhodne pro exorcismus, tedy vyhnání ďábla, který údajně v Siervě přebývá.
Tehdy poznává šestatřicetiletého kněze Delauru, který se do Siervy bláznivě zamiluje a namísto Satana nachází lásku. Ta, ačkoliv opětovaná, nedojde šťastného konce.
Ačkoliv se láska této nešťastné dvojice jeví být něčím až zvrhlým, ve skutečnosti je mnohem hlubší a čistší než ta, na kterou jsme v "našich" evropských vodách zvyklí (děj se odehrává koncem 18. století v Columbii).
Než jsem si přečetla tuto knihu, měla jsem za to, že Marquéz je jen další páprda s nudným psaním. Ve skutečnosti je to opravdu mág. Na zhruba 120 stran dokázal vtěsnat nádherný, avšak tragický příběh popisující běs, kterým je podle Marquéze láska.
Pro Eumenidas/Anu : Vím, že budeš určitě číst tenhle článek, vzpomněla jsem si na tebe při čtení této knihy. Není dlouhá, má cca 125 stran. Bude se ti líbit. Vím to. :-)