Prosinec 2011

Happy New Year, BITCHES!

31. prosince 2011 v 19:42 | Sayury |  Diary

Mnoho úspěchů do Nového roku Vám přeje Sayury :)
Jde se slaviiiit :))))))

The Rescue, Nicholas Sparks

29. prosince 2011 v 22:31 | Sayury |  recenze
Dnes okolo 3 ráno jsem po dlouhé době (konečně) dočetla dlouho rozeřtenou knihu. Tentokrát jsem zkusila známé "Sparksovky", očekávajíc něco děsně sladkého, téměř podobajícího se Harlekýnu. Nicholas zklamal. Červená knihovna se nekonala. Díky bohu. Vlastně díky Nicholasovi.

Příběh The Rescue, v češtině přeložený jako Útěk do samoty, byl vydán v roce 2000 a ačkoliv nepatří mezi jeho nejslavnější romány, příběh Vás chytí za srdce tak jako tak. Proč? Možná tím, jak moc je reálný.

Román vypráví o mladé single matce Denis, jejíž náplní za téměř posledních 5 let bylo starat se o
Kylea a přitom uživit oba dva. Ačkoliv ne všechny dny jsou růžové, Denis bojuje sama dál, nevzdává se a snaží se Kylea co nejvíce naučit a zároveň se nezbláznit.
Při cestě domů začne neuvěřitelná bouřka a hustý déšť, ve kterém není vidět ani na krok. Denis havaruje a když se probouzí, je u ní dobrovolník, snažící se ji dostat z auta. Když se však podívá na zadní sedadlo, s hrůzou zjistí, že Kyle zmizel. Ihned je zahájeno pátrání.Uprostřed noci, v hustém dešti a poblíž močálů se hasiči a všichni dobrovolníci snaží nalézt 4 letého chlapce s poruchou řeči, který je už několik hodin nezvěstný.
Denis je odvezena do nemocnice a po více jak deseti hodinách se konečně dozvídá, že našli syna. Cestu k němu i k jeho srdci našel dobrovolný záchranář Taylor McAdams. Najde tuto cestu k jeho matce a hlavně i sám k sobě?

Po přečtení knihy možná s jistotou zavrtíte hlavou, usmějete se a zhodnotíte dobře vymyšlenou knihu. V tomto případě se nejedná o výmysl, ale o příběhu založeném na skutečné události. Nicholasu Sparksovi se narodil syn, jemuž doktoři několikrát a velice mylně diagnostikovali jeho stav a tak si Sparksovi prošli peklem. Nakonec se rozhodli postarat se o syna sami a jak Nicholas píše v doslovu, jeho syn Ryan vyrostl, adaptoval se, našel si přátele, chodí do školy, mluví velice dobře a dostává velmi dobré známky.

Tuto knihu jsem si koupila v zapadlém a zapomenutém knihkupectví v největším obchodním centru, ve kterém jsem kdy byla, v Singapuru. Lituji, že jsem jich nevzala více. Obávala jsem se angličtiny, ale musím říct - naprosto v pohodě :) Neojte se začít číst v jiném jazyce, dá Vám to víc, než si myslíte :)

Takovéto nicnedělání

27. prosince 2011 v 22:34 | Sayury |  Diary
Vyprošený sníh (dobře, zas až tak moc jsem neposila) na Štědrý den nepřišel a dneska jsem šla do centra dost nalehko - aby ne, když bylo 8°C. Zimo, kde jsi?? Ne, že bych ji zrovna postrádala, ale k Vánočním svátkům ta trocha toho vlezlého sněhu prostě patří.
Poslední dny trávim jen spaním, koukáním na filmy a - trávením, tedy neskutečným obžerstvým. Štědrý den jak jinak probíhal ve zmatcích, ale večer jsme zahájili (nebo alespoň já) prasečími hody, tedy kupou řízků a bramborového salátu. ÁÁÁÁÁÁch, prostě hotové nebe. Nějak jsem v tom shonu nestihla dokumentovat, ale myslím, že ten večer to bylo všude přibližně stejné.
Včera jsem dokončila práci do jedné literární soutěže, musela projít jistými...ehm, gramatickými opravami, ale už mi zbývá jen vyplnit přihlášku a odeslat na ambasádu a pak...pak se uvidí :)
Jdu začít číst knihy - dostala jsem od bratříčka HARRY POTTER - FILMOVÁ KOUZLA - málem jsem se rozbrečela (co jiného čekat od fanouška Harryho Pottera, že...) a pokračování Inkarceronu. Takže hurááá na knihy.

S.


P.S.: TY BOTY !!!! Ááááá. Dárek od holek. Prostě dokonalé. Zatím mám obě nohy a žádné zlomeniny. Dobré ne?

Obžerství začíná...YESSS

23. prosince 2011 v 1:16 | Sayury |  Diary
Milý, nejmilejší deníčku...
konečně mi začaly prázdniny, na které jsem se s prominutím kurevsky těšila. Ačkoliv sníh si dal letos dovolenou a nehodlá se dostavit, mé nadšení mi zkazit nemůže. Mluvím o volnu, ne o Vánocích. Konečně jsme se dočkali všemi očekávaného volna, vyplněného jakýmsi stromečkem, rybou, dárky a pitím. Vánoce nijak zvlášť neprožívám, dárky jsou nakoupeny, téměř všechny zabaleny, naprosto ready k darování. Nejdůležitější složkou Vánoc, opomineme-li všechny ty bláboly o rodině, duchu Vánoc a dárcích, je samozřejmě jídlo. Pořádná velká kupa žrádla určeného k okamžité konzumaci. Jo. Už se těším na dny strávené ležením, spaním, jezením a koukáním na pohádek. A pak zas znovu a znovu dokola. No to je ráj,to je ráj...Už běžím, má krásná představo, už běžím...!

Takže drazí nejdražší, přemýšlím, jestli se tu objevím na Štědrý den, ale pokud ne, moc bych všem chtěla popřát klidné prožití Svátků, bohatou nadílku a spooouustu jídla. A knih, samozřejmě!

Bůh s Vámi
S.

Když láska zavelí, rozum je v pr...přesně tam

19. prosince 2011 v 22:21 | Sayury |  Diary
Součástí našeho úžasného mládí, na které pak vzpomínáme, je samozřejmě ta pěkná dávka zklamání.Ať už je to na poli rodinném, školním, srdečním, či jakémkoliv jiném. To, co teď považujeme za největší katastrofu, tomu se ve většině případů za pár let zasmějeme. Je to v podstatě stejné jako u dětí - smějeme se jejich starostem, protože víme, že jsme měli ty samé, ale ony se s námi nebaví, je to prostě tíží. Tak jako ty naše.
No...konec filozofování. Vánoce se blíží a já prožívám jedno zklamání za druhým. Špatné dny se holt sečetly a vrací se v plné parádě, jen škoda, že až teď. Mohly buď počkat, nebo sebou hodit. Takhle...takhle je to špatný.
Před 3 dny konečně dorazilyy knihy od FRAGMENTu a tak mám konečně co číst. Aspoň to mi tu zbylo... Bude ze mě misantrop, ležící v posteli, zavalen spoustou knih.
S

Děti, Ježíšek a peníze.

13. prosince 2011 v 22:42 | Sayury |  Diary
Tak nějak se s hrůzou v očích dívám na kalendář, jehož dny podstatně a velice rychle ubývají a co nevidět tu máme poslední advent a pak, pak už jen Štědrý den.
Občas mám pocit, že se ta pohoda Vánoc tak trochu vytratila a všichni jsou ve stresu - ve stresu z nedostatku peněz, z neodstatku času, z převelikého dostatku jídla (tenhle druh stresu přichází po Váocích a říkáme mu výčitky).
Nedávno mě pobavil asi 8 letý kluk diskutující se svou babi.
" Ale babi, já si opravdu nepřeju nic jinýho."
" Ale prosimtě, tohle se nedává. Ježíšek ti určitě přinese něco hezkého."
" Ale babi, já nechci nic,než ty peníze (!!!), opravdu ne!"
" Ale..."
" Já vím, že Ježíšek neexistuje, jednou jsem sledoval tatínka, jak jde a nese dárky..."
"To sis ale zkazil řekvapení..."
"..."
" Ale nesmíš to nikde ve škole říkat!"
"Já vím, maminka mi to už říkala, nikomu to neřeknu! Ale já si opravdu, ale opravdu nepřeju nic jiného babi..."

No kam ten svět spěje?
Doufám, že se máte dobře a netopíte se v předvánoční depresi (můj supernový pojem - pak, samozřejmě, přichází deprese povánoční, pak předvelikonoční, povelikonoční...) a užíváte si toho SNĚHU,co tu napadlo (ano, žádný nenapadl) a tak.

Žijte blaze moji milí přátelé
S.

Zimní design na světě!

9. prosince 2011 v 17:57 | Sayury |  Diary
Tak jsem zhruba před dvěma a půl hodinami zasedla k počítači, rozhodnuta vytvořit nový design. Ten starý mi časem začal vadit, ačkoliv ty polaroidy byly opravdu dobré.
Čím to? Možná zimou, Vánocemi, kdo ví.
K mému překvapení a mému "umu" se to opravdu povedlo a až na chybějící barvu na okrajích stránky (uvědomila jsem si to až později a to už jsem byla líná to upravovat) je to vcelku povedené :) Alespoň na můj "level".
Chtěla jsem něco, co nebude moc křiklavé (trochu váhám nad písmem - je to dobré?) a bude to vyvolávat jakousi spokojenost. No, haha, nevim, jestli jsem toho dosáhla, ale každopádně doufám, že se líbí :)
Tak a tímto má práce v oblasti jakýchkoliv úprav vzhledu končí, alespoň na další měsíc - dva a možná, že i více :) Teď můžu s klidem na duši zahájit tento mrazivý, avšak téměř vyprošený víkend. Bylo načase, aby se pátek dostavil. Bylo to ňáák moc dlouhý.
Ach, abych nezapomněla - zdroj obrázku :)
Bůh s Vámi
S.

Inheritance láme rekordy!

9. prosince 2011 v 15:10 | Sayury |  Novinky ve světě
Je to již celý měsíc a jeden den, kdy vyšel dlouho očekávaný díl závěrečné tetralogie od Christophera Paoliniho. Není tedy překvapením, že kniha začala lámat neuvěřitelné rekordy! V prvních 24 hodinách od vydání se prodalo téměř 490 000 kusů, čímž se kniha vyhoupla na první místo žebříčku nejprodávanějších knih na Amazonu a stále si tuto pozici již pár týdnů udržuje!

"Toto je opravdu vzrušující a milý konec této úžasné cesty, která začala před více než jednou dekádou. Nikdy bych si nepomyslel, že se z Odkazu dračích jezdců stane to, co se z něho stalo a jsem opravdu vděčný fanouškům za jejich nekonečnou podporu a nadšení. Opravdu se těším, až je osobně uvidím na svém turné, ale především doufám, že si užijí čtení této knihy!"
- Christopher Paolini

Ve Spojeném království se stal nejrychleji se prodávajícím hardbackem roku 2011, a to hlavně díky několika tisícům předobjednávek. U nás v Čechách si na něj budeme muset ještě chvilku počkat, konkrétně do 30. března 2012 a pak vesele stát frontu na podpis od Chrise osobně!



{Day 16} A song that describes your mood

6. prosince 2011 v 13:35 | Sayury
Po dlouhé době pokračuji, tentokrát s číslem 16. Ani nevím proč, zrovna jsem si ji pustila a včera ji objevila na youtube.com, snad proto. Nejspíš je v OST Breaking Dawn, ale to jsem zaslechla, nejsem si jistá... Každopádně - Christina Perri - A thousand year. :)

Marníme život karnevalem

5. prosince 2011 v 21:02 | Sayury |  téma týdne
Pro jednou (a vlastně i náhodou) téma, nad kterým jsem se zrovna včera zamýšlela, a mám k němu i co říct.
Je velice zajímavé, kolik lidí se tváří tvrdě, drsně či namyšleně a přitom každý z těchto lidí uvnitř čeká na svou spřízněnou dušičkou, která prohlédne onu masku, kterou se rozhodl nasadit si. Každý z nás si na začátku vybere roli a vhodné přestrojení a pak - padam padam padam - hudba se rozezní a ples masek může začít.
Je to vlastně smutné, máme jen jeden život a ten, když využijeme tak, že budeme někým jiným - k čemu bude? Co z něho budeme mít? Vše, co jsme učinili, bylo to vůbec pravdivé, nebo jen z popudu, aby lidé uvěřili naší roli?
Je zbytečné mrhat čas předstíráním něčeho, nebo někoho, kdo nejsme. Nepřátelé to neocení a přátelé, ti nás přeci vždycky poznají, ať se snažíme ukrýt sami sebe za kohokoliv, či za cokoliv.

Ať je tedy sebetěžší odkládat masku, je to to nejlepší, co můžeme udělat, protože pak teprve budeme sami sebou, tak se staneme originálem, kterým jsme se narodili. Přeci jen, kdo by chtěl umírat jako kopie?