Listopad 2011

Nebe se otevírá a padá mi na hlavu

29. listopadu 2011 v 0:33 | Sayury |  Diary
Taky máte občas ten pocit, že Vám má spadnout nebe na hlavu? Jako kdybych dělala tisíc milionů věcí najednou a přitom pořád nestíhala. Smutné. Už tři týdny čtu Erebos. Ještě smutnější, ne že by mě nebavil, naopak, jen není čas a co navíc, Vánoce jsou za dveřmi. Potřebovala bych takovou tu místnost, co mají v Japonsku - přijít, rozbít talíře, zakřičet si pořádně od plic a pak zas odejít. Nebo změnit svět a nařídit mu víc času. Nebo ukrást Hermioně obraceč času. Tak nějak. Jo. Přesně tak. Čtvrtletí za námi, známky stojí za prd, škola stojí za prd, čas, který bych měla mít na čtení knih, ten taky stojí za prd, vlastně nestojí, žádný totiž nemám. Ach. A notebook taky nemám, zatím jen ten, co jsem ukořistila tatisovi, ale doufám, že mi nezůstane, musela bych tuhletu živoucí KOVOVOU KLIMATIZACI vyhodit z okna.

Bůh s Vámi
S.

Mercy vede

23. listopadu 2011 v 19:55 | Sayury

Tak jsem tak přemýšlela nad novým tématem týdne, do kterého se zapojí nejedna osoba a nadchne nejednoho knižního nadšence zaregistrovaného na blogu.cz a došla jsem k závěru, že je to téma horší, než otázka "Jaká je tvá nejoblíbenější kniha?". Každá kniha má přeci něco do sebe a upřednostněním jedné, zradíme ty ostatní.

Když notebook udělá pápá

20. listopadu 2011 v 14:21 | Sayury |  Diary
Je tomu jiř "DLOUUHÝCH" 11 měsíců, co jsem dostala od tatíčka notebook. Jo,pěknej starouš, ale řekněme, že byl první a zvládal všechno,co se po něm chtělo, perfektně. Samozřejmě měl své mouchy, přihlédneme-li k roku výroby (2005), byly věci, které tam fakt chyběly :D Nevadí...
Co se ale nestalo, ve čtvrtek vydechl naposled a nezapnul se. Zmetek jeden. Takže jsem se po tak kratičké době rozloučila s notebookem (nebuďte naivní, jasně, že jsem byla kráva a nezálohovala věci) a teď mi zbyl iPad a mám zatim půjčený tátův - což je mimochodem úplně stejný model :D Tak jen k tomu, jak moc dokáže být mechanika nespolehlivá...
Poslední dny volna, tedy čtvrtek,pátek a víkend, byly ve znamení prasečinek. Ale jakých! Nedělala jsem nic, než že jsem jenom jedla, vážně se stydím. Ve čtvrtek jsem měla lasagne, tiramisu,sushi a další jídlo,co jsem stláskala, a v pátek jsem byla na steaku. Čtyřista gramový steak se šťouchanýma bramborama a houbovou omáčkou mě málem zabili, ale porazila jsem je..!A pak jsem to málem vrátila, jak jsem byla přežraná...
Pozitivně negativní věc na tom všem je uvedení kolekce Versace for H&M.
Bezva zpráva je, že se mi podařilo ukořistit nádherný náramek pro sestru, která měla 26. narozeniny (která ženská posedlá módou by neměla z něčeho takového radost?) a tak se to jako dárek zdálo být ideální. O to větší byla má radost, když z těch několika málo kusů, co tam bylo, jsem měla zrovna já jeden. Byl nádherný! Dostala ho, měla radost a pak...se to podělalo. Doslova. Utrhly se některé z těch jemnách řetízků a tak jsem to musela jít reklamovat. K mé smůle, jelikož to byla limitovaná edice, se všechny vybraly a tak žádné nezbyly. Co naplat, dostala jsem peníze zpět, dala jsem je na dárkovou kartu a pomalu se slzami v očích jse ji dala sestře. No, aspoň jsem si to stihla vyfotit.
Ze včerejška na dnešek jsem spala u kamarádky, u které jsme měly filmovou noc. Viděly jsme V for Vendetta, Zbouchnutá a Muži,kteří nenávidějí ženy...a pak byly skoro 4 ráno a tak jsme šly spát. A teď jsem doma, bez jakékoliv chuti studovat, či dělat jakoukoliv aktivitu, při které musím mít otevřené oči. Ach.

Jessica Inclán, Když uvěříš

14. listopadu 2011 v 19:30 | Sayury |  recenze
Představte si, že kráčíte temnou ulicí a snažíte se nenápadně vyhnout nepříjemnostem. Za Vámi se trousí skupina mužů nižší sociální vrstvy a inteligence a zeptat se, jestli byste nechtěli přispět na opuštěné děti, rozhodně nechtějí.

Miranda se nedopatřením a obrovskou náhodou dostala do zapadlé hospůdky, když utíkala před násilníky. Nic by na tom nebylo tak nevšedního, kdyby kolem hospůdky nebyl Vortex, aby ji Moyeni neviděli. Miranda však prošla, zdí mimochodem, a tím se jí její nudný život obrátil o 180 stupňů.
Do jejího života konečně vstoupí Sariel, muž, který ji udělá šťastnou, ikdyž jen na chvíli. Pak zmizí. Byl to přelud? Sen? Kdo jsou Croyants de Trois a proč se jí Sariel snažil vymazat paměť?
Příběh několika životů, dvou odlišných světů a jedné velké lásky začíná zde. Přímo za tou zdí, kterou v noci neuvidíte, protože se snažíte vyhnout nevyhnutelnému...


{Day 15} Favourite book

12. listopadu 2011 v 19:23 | Sayury

Pokud mám vynechat Harryho Pottera, Letopisy, Mercy, Hunger Games a tisíc dalších, tak Anne Bishop se prostě stala srdcovkou. Miluju tu sérii. A nechápu, že ji někdo nečetl. Je prostě dokonalá.


Konečně pátek

11. listopadu 2011 v 17:31 | Sayury |  Diary
Umírám. A cítím do morku kostí, jak pomalý a krutý ten proces je. POčínaje dneškem, mimochodem 11/11/11, konečně začíná vytoužený víkend, kdy mám chuť s sebou jen švihnout na postel a..no,umřít. Venku je zima jak blázen (a bude hůř) a mě nezbývá nic než oči pro pláč.
V neděli se chystám do hotelu Hilton na International Cristmas Bazaar 2011, tak to bude alespoň nějaké zpestření v těchto stereotypních šedivých dnech :)
No, vypadá to, že jdu na průzkum knih a vůbec, co je nového ve světě :)
¨Bůh s Vámi
S.

{Day 14} Person you wish to meet

10. listopadu 2011 v 22:30 | Sayury
Emma Watson
Pro tuhle osobu nemám slov. Pokud bych kdy v životě chtěla někoho poznat, pak je to ona. Ona je mým vzorem, je krásná, chytrá a talentovaná. A žádná jiná "Hermiona" by nebyla lepší, než ta "její".
Dlouho předlouho jsem vedla fanouškovský web HP a hlavně Emmy. Ona je prostě dokonalá. Alespoň pro mě.

{Day 13} A picture of your pet

10. listopadu 2011 v 22:04 | Sayury
Asi nejživější tvor, co doma mám. Snad až na svého synovce, co tu na chvíli přebývá, to je prostě NAD ZVÍŘE, to mi nikdo nevymluví :-D
Takže tak. Tohle je můj mazlíček (A třicet dalších,samozřejmě). :D

S

Rachel Hawkins - Hex Hall

9. listopadu 2011 v 0:35 | Sayury |  recenze
Za dobrotu na žebrotu. Tak by se dalo číct, proč se Sophie dostala do Hex Hallu, do školy, která je pro všechny, jen ne pro ty, které bychom v Harrym Potterovi nazvali mudly. Prostě bez schopností.
Sophie se tak po posledním problému, který způsobila svou magií, dostává do Hex Hallu. Jako čarodějka ovládající černou magii, no řekněme teoreticky ovládající černou magii, protože v praxi se záměr s výsledkem dost liší, se Sophie stává středem zájmu "Triády" jediných temných čarodějek na škole, které potřebují na rituály čtvrtou, kterou by měla být právě Sophie.

" I settled into my bed tried to think sleepy thoughts. It seemed like I had just closed my eyes when I heard the door creak open.
Panicked, I sat up, heart pounding. The clock by my bed said it was a few minutes after midnight. (...) A dark figure slid into room.
"Relax" Jenna muttered from her bed. "It´s probably just one of the ghosts. They do that sometimes."
(...) Elodie.
She was wearing purple silk pajamas, a black candle cradled in her hands. (...) I saw Chaston and Anna, also pajama-clad, standing behind Elodie.
"Sophia Mercer," Elodie intoned, "we have come to induct you into our sisterhood. Say the five words to begin the ritual."
I blinked at her. "Are you freaking kidding me?"
"No, the five words are I accept your offer, sisters."

Někdo však zapomněl zmínit fakt, že předchozí čarodějka, Holly, po působení v jejich sesterstvu zemřela. A všichni z toho obviňují Jennu, jedinou upírku na škole, Sophiinu novou kamarádku a zároveň spolubydlící.
Kdo lže a kdo mluví pravdu? Co je zač její otec a co se chce po ní? Vypadá to, že Hex Hall není o nic bezpečnější, než to, co je za jeho branami - svět obyčejných lidí.

{Day 12} A picture of your favorite memory

8. listopadu 2011 v 14:05 | Sayury

Dovolená v Řecku. Asi tři roky zpátky. Stála za prd, ale díky lidem, se kterými jsem tam byla, byla jedna z nejlepších.