Červenec 2011

Příběh jedné dekády byl ukončen s grácií

16. července 2011 v 13:10 | Sayury |  Diary


Zdálo se mi to poněkud kruté takto skončit. Je to jako lusknutí prstů a najednou... nic. Příběh, který ovlivnil miliony lidí na celém světě, se kterým miliony lidí vyrůstali, který se táhl celou dekádou, skončil. Když byla vydána poslední kniha, stále tu byly filmy. A před několika dny skončily i ty a nyní nám zůstávají vzpomínky. Pro mě vzpomínky na mé dětství.
Všechny sály byly narvané a kupodivu ne dětmi, ale lidmi stejně starými, jako jsou samotní herci. Ti všichni s Harrym Potterem vyrostli a taky chtěli být na konci tohoto neuvěřitelného příběhu, který se zrodil kdesi v zapomenuté kavárně z hlavy ženy, které se rozpadal celý svět.
Poslední film byl úžasný, abych pravdu řekla, jedním z nejlepších Potterů vůbec. Efekty byly nesrovnatelné s předchozími díly a narozdíl od první části se tam nevyskytly žádné trapné scény (Harry tančící s Hermionou byla opravdu trapná scéna), nejspíš pro ně ani nebyl čas. Ovšem vtípky, které tam byly pronášeny byly bravurní (scéna s McGonagallovou oživující vojáky patří mezi mé nejoblíbenější) v polovině filmu rozhodně vedl Neville, ten byl no. 1 co se týče vtipných scén. Oko však nezůstalo suché a ve chvíli, kdy se začala dělat ochrana jsem spustila. Všechno to mělo skončit. Během filmu jsem se hodněkrát zasmála, byla napjatá jak pružina, ale i brečela. Bodejť by ne, vyrostla jsem s tím a jak řekla má sestra : Mé dětství tím skončilo. Na plátně jsme sledovali jak vyrůstali a jak se z dětí stali dospělí lidé, kteří nás dovedli na konec tohoto úžasného příběhu. Harry Potter navždy zůstane v mém srdci jako inspirující příběh pro život, pro četbu i pro psaní.
Co víc dodat, UK premiéra byla úchvatná a já byla okouzlena šaty, které měla Emma na sobě ( pro ty, co nevědí, od svých 9-10 let jsem zakládala a rušila blogy zaměřené na HP, ve svých 12-13 do loňského roku jsem zůstala na jednom a vedla jsem neoficiální blog o světě Harryho Pottera, denně jsem věnovala spoustu času překladu článků a novinek ze slovenštiny, angličtiny, španělštiny a s velkou pomocí google.translate občas i z francouzštiny :-) ) - vypadala jako princezna, jako víla, která najednou vyskočila z pohádky. Takže za mě rozhodně vypadala z ženského osazenstva Emma a u mužů to na celé čáře vyhrál Matthew Lewis, můj oblíbenec a představitel Nevilla Longbottoma. I když už fanouškovský blog nevedu, ráda bych se alespoň zde rozloučila s posledním dílem Harryho Pottera a to fotkami herců z premiéry, jako to u mě bývalo zvykem každý rok je zveřejňovat na blogu :-)
Ach Matthew ! <3 :D


imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Deja Vu

9. července 2011 v 15:49 | Sayury


Když byste měli možnost zachránit stovky životů, udělali byste to? I za cenu, že si na některé věci nevzpomenete? Takovou vcelku zajímavou možnost nabízí právě Deja Vu.

Agent Doug Carlin má vyšetřit bombový útok, kdy nálož odpálená v trajektu zabila stovky lidí. Kromě mrtvých těl se najde pouze kousek trhaviny a tělo patřící ženě, která byla mrtvá již před atentátem. V jejím domě nachází spoustu podezřelých věcí, které ovšem do sebe vůbec nezapadají. Až když se mu podaří vrátit se o pár dní zpět, všechno začne dávat smysl. Teď už jen zachránit ty životy..

Pevné pouto/ The lovely bones

9. července 2011 v 15:29 | Sayury




"Jmenuji se Susie Salmonová. Bylo mi čtrnáct, když mě zavraždil." Tak nějak bychom mohli zahájit celý příběh, ve kterém jde tajemno, fantasie a strach ruku v ruce. Příběh nám začíná na konci - na konci jednoho zmařeného života, života Susie Salmonové, která nestihla zrealizovat jediný svůj sen, která nedostala ani první polibek a musela zas odejít. Nezbývá jí nic jiného, než se stát pouhým pozorovatelem a sledovat, kam se ubírají životy jejích nejbližších a život jejího vraha, jejího souseda pana Harveyho. Toho Susina smrt dokázala uspokojit jen na chvíli a tak plánuje další zrůdnost na nové oběti.

Zápisník jedné lásky/ The Notebook

9. července 2011 v 15:09 | Sayury


Pokud se rozhodnete pro nějaký šílený doják, u kterého oko nezůstane suché, tak pro tuto dobu je The Notebook úplně ideální. Vraťme se zpět v čase do první poloviny minulého století, kde se odehrál příběh jedné lásky, který si však musel na svůj šťastný konec ještě dlouho počkat.