
Existuje vůbec něco, jako opravdová láska? Jako pravá láska? A vydrží navždy? Přetrvá? Počká? Nebo zmizí?
Mladá Američanka Sophie se se svým snoubencem rozhodne odjet na dovolenou před svatbou do italské Verony, města Romea a Julie. Tam se setkává s ženami, které pracují jako dobrovolnice - jako Juliiny sekretářky.
Nešťastné ženy vkládají své příběhy a dotazy do mezer zdí, na které pak ony dobrovolnice odpovídají.
Sophii se podaří při sbírání dopisů objevit jeden starý dopis, napsaný před padesáti lety. I přes dlouhou dobu se rozhodne na dopis odpovědět.
Stane se však něco neuvěřitelného - Claire po obdržení dopisu přijíždí z Londýna do Verony se svým vnukem Charliem, aby našla svou lásku, kterou opustila před půl stoletím.
Dojmy:
Páni, ani nevim co říct. Je to naprosto skvělá oddechovka, avšak ne laciný doják (s Amandou?Nikdy!). Moc se mi líbil nápad vklínit do toho Veronu a zeď s dopisy. Když vynechám občas až přeslazené části, otřepané části, u kterých jsem stejně brečela,a stranou dám ještě tu naivitu, která z toho číšela, tak mi vzniká opravdu dobrá oddechovka a těžká romanTIka v jednom. No, jednou za čas je to zdravý...
Za mě 7.5/10












Zní to zajímavě, ale na romantické filmy moc nejsem