
Soffin svět?Ne,můj.
10. února 2011 v 19:20 | Sayury | téma týdne
Komentáře
Jo, taky bych na konci života si chtěla říci, jo to jsem měla dobrý život!
Článek se mi líbí. Dám si ho do svého žebříčku na TT na svém blogu.
Já si myslím, že každý by měl žít život tak, aby se za ním potom mohl v nebi ohlédnout a říct si: "Ano, něco jsem za sebou ve světě zanechal/a. Prožila jsem krásný život a lidé na mě jen tak nezapomenou.." I nad touhle otázkou jsem se sama zaobýrala v článku: "Žij každý den, jako kdyby měl být tvůj poslední, který mám v rubrice Myslánka. :)
Jinak: Ty jsi nějak vyhraněná na papírový výtvory? :))) Koukám, že je máš skoro u každého deníkového zápisu a je vidět, že je tvoříš sama. To tě docela obdivuju, protože já jsem nikdy nesložila ani lodičku.
A největší úspěch pro mě bylo "Nebe, peklo, ráj". ![]()
Ta otázka proč tu jsem? Tak to vyžaduje jasné protože ... Ne nějakou frázi, ale skutečný důvod. Můj oblíbený pisatel, moudrý a bohatý král, který napsal knihu Kazatel, výstižně poznamenal, volně přeloženo kapitola první, verš 11,: "Nikdo si, bohužel, nevzpomíná na ty, kteří tu byli před námi, prostě si na ně nepamatujeme." Zřejmě milióny lidí zemřely, aniž zanechali nějakou stopu. Přesto je to naším přáním, přejeme si, aby se na nás alespoň vzpomínalo. Kazatel to dále vysvětluje. Pokud tě tohle téma zajímá, napiš mi na adresu zdenka.debska@seznam.cz a já ti pošlu víc informací, které jsem v této knize našla.












Pravda je, že až na sklonku života můžeme skutečně říci, zda ten život opravdu stál za to nebo ne. Že mělo smysl žít.
Dříve asi ne. Můžeme se snažit žít jak chceme, ale smyslem v daném okamžiku je pro nás žít.
Až blízko konce můžeme vzpomínat. Až tam zjistíme, zda jsme žili a ne jen přežívali...
Článek je napsaný moc pěkně, a má pravdivou myšlenku :)