Zelda

3. ledna 2011 v 0:00 | Sayury |  jednorázovky
Vypravování


"To snad ani není možné," pomyslela si trpce a nechala vší práce. Poslední sluneční paprsky se loučily se dnem a pomalu mizely v dáli. Křik dětí a hlasy lidí všude okolo ustávaly, jakmile slunce dokončilo svou pouť po obloze. V dálce byly slyšet zvuky velkoměsta, které žilo dnem i nocí. Narden nikdy nespal, tak se vždy mluvilo o hlavním městě Deirmu. Zavřela oči a zaposlouchala se. Okolí již utichlo. Jediné,co bylo slyšet, byli cvrčci a lehký větřík, jenž ovíval koruny stromů. Z lesa se ozvalo vlčí zavytí. Safírové oči byly nyní dokořán otevřené a hleděly na noční oblohu věčnosti - oblohu s tisícemi a tisícemi hvězd. Vstala a přehodila malou koženou tašku přes rameno. Hodiny odbily jedenáct. Byl čas vyrazit.


Zpoza lesa se vynořilo obrovské tělo vlka.Jeho šedá srst nabývala v noci dojmu uhelně černé barvy,jeho blankytně modré oči se v noci měnily na jantarově žluté, a vypadal tak jako živoucí posel smrti.
Vlk tiše pozoroval okolí, jako když predátor hledá svoji kořist. Zahlédl pohyb.
Dívka kráčela podél rozpadlé zdi mezi trávou a jetelem, směrem k lesu, kde vládlo zlověstné ticho. "Damone!" vykřikla radostně Zelda a běžela k obrovskému zvířeti. "Tolik jsi mi chyběl,"pomyslela si, když objala jeho huňaté tělo. Vlk do ní strčil čumákem a podíval se na Zeldu. V jejích safírových očích se odrážela moudrost a inteligence, ale i stáří a bolest. "Já vím,je čas jít. Dostali jsme rozkazy,"zamručela Zelda a vstala. Kývli na sebe a tryskem vyrazili do středu lesa.
Zastavili oba."Taky to slyšíš?" zašeptala Zelda. Daemon zavrčel. "Zůstaň," rozkázala Zelda a zmizela ve tmě.
Běžela tiše po špičkách k vetřelci. Čekala nehybně skrčená za stromem a počítala do pěti.Pak tiše vykoukla zpoza stromu."Sakra," zasyčela Zelda a běžela zpět k Daemonovi.
"Hlídají Aldru, timhle vchodem se ke Kayovi nedostaneme." Vlk nesouhlasil. "Ty tu velíš," rekla poraženecky Zelda. "Budeme tedy bojovat."
Zlověstné zavrčení proťalo ticho. Čtyři muži sedící u dřevěného stolku, kde hráli karty, ztuhli. "Rede, jdi to zkontrolovat." Odpovědí mu bylo ticho. Muž, který byl nejspíš nejvýše postavený kývl na spolusedícího. "Vem si radši sebou zbraň.Pro jistotu." Muž kývl a vydal se s mečem směrem k velkému buku, odkud se ozvalo zapraskání větve.
Zelda držela v zubech malou vrhací dýku a seděla skrčená na nejnižší větvi buku, kde mlčky vyčkávala na vetřelce. Muž došel ke stromu a nemohl se zbavit nepříjemného mrazení v zádech, jako by ho někdo pozoroval. Daemon zavyl a v tu chvíli se Zelda vrhla na muže skokem, kterým ho svalila k zemi. "Opovaž se dotknout meče," zasyčela a přiložila mu dýku k hrdlu. "Stene, jsi v pohodě?"Ozvalo se z dálky. Podíval se Zeldě do očí, které byly teď ledové a chladné. "Jsem-jsem v pořádku,r-radši to obejdu."
Muži pochopili varovný signál, který Zeldě ušel. Všichni tři se zvedli a rozutekli se, aby obklíčili kořist.
Ozvalo se vlčí zavytí. "Bastarde," zasyčela na něj Zelda a uhodila ho pěstí do obličeje. Muž omdlel. Běžela neslyšně v kruhu, až si všimla jednoho z mužů, jak se drží u stromu a natahuje luk směrem k vlkovi, ke kterému se přibližovali zbylý dva. Její vrhací dýka proťala vzduch a nemilosrdně se mu zarazila do zad. Muž vykřikl bolestí a upustil zbraň. Zelda běžela k Daemonovi s nablýskanou katanou v ruce.
"Co to sakra.."zeptal se muž sám sebe. Tohle krátké zaváhání stačilo. Daemon vyrazil proti muži a zavalil ho svou vahou. Meč druhého muže se střetl s Katanou. Neměl šanci. Byl to další naverbovaný sedlák bez zkušeností a výcviku.Boj netrval dlouho.Jedním výpadem mu Zelda vyjmula z ruky meč, který se několikrát otočil ve vzduchu a dopadl na tvrdou zem. "Uteč než se to rozmyslím." Strach zvítězil nad ztracenou hrdostí a muž se rozeběhl pryč od nich.
"Daemone,pojď už," vyzvala Zelda Daemona a zasunula katanu zpět do pouzdra.Daemon odvrátil hlavu od své oběti a následoval svou přítelkyni.
"Takže, příkazy známe. Zachránit Kaye a co nejvíce zmenšit počet obětí. Musíme teď oba projít Aldou, tenhle vchod by měl vést do Rakkunu, je to hned vedle věznice."Vlk zavrčel na souhlas. "Pojďme tedy zachránit jeden nevděčný krk," zazubila se Zelda a spolu s Daemonem prošli stromem.
Neznámý tlak je odhodil pryč a oni se objevili na kraji mýtiny, kousek od lesa. "Jdu to obhlídnout,jdi zatím do lesa," rozhodla Zelda a vydala se na obhlídku.
"Daemone," zašeptala tiše, když se vrátila. Nic,žádné zavytí, žádná odpověď. Něco bylo špatně. Ze tmy se vynořili vojáci a začali ji obkličovat. "Co jste udělali s Daemonem?" Zeptala se tichým, vražedným hlasem. Muži na chvíli zaváhali, ale zůstali zticha. Zelda zaútočila. Neměla šanci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 7. ledna 2011 v 23:36 | Reagovat

Perfektní! Skvělý je ten přechod z povídky do normálního života. Začátek i konec je opravdu stejný, povídka se četla lehce.
Velmi, velmi dobré!

2 sayury sayury | Web | 8. ledna 2011 v 0:05 | Reagovat

[1]:  Haha,děkuju :D To byla snad ta nejdelší povídka,kterou jsem kdy dělala a to z jednoho důvodu, který jsem zmiňovala - bylo to pod nátlakem. Ale ten konec takhle vypadat neměl :D chtěla jsem udělat úpravu pro blog,ale nakonec jsem to tak nechala :-)

3 Domča Domča | Web | 31. srpna 2012 v 9:03 | Reagovat

Skvelá poviedka a skvelý nápad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama