Emily

6. ledna 2011 v 10:00 |  jednorázovky
Kratičká jednorázovka, vytvořená zničeho nic,neplánovaná,nic. Je to snad o pár vět delší než ta první a taky nestojí za moc a mám tendenci všechno nepovedené mazat, což se mi nelíbí, jelikož mi tu tak trochu mizí články :-) No,moc bych se nad tím nezamýšlela,nic poetického,filosofického ani uměleckého v tom nehledejte,není to tam :) Právě jsem totiž vyjádřila své pocity za posledních šest hodin,takže jak jsem řekla,nic extra v tom nehledejte.
P.S.: Ta situace není skutečná,ani přenesená,tedy ani pravdivá :)




Zatla ruce v pěst a potlačila příval vzteku.Veškerá pohoda se v mžiku rozplynula. Emilyn pohled byl chladný a smrtící.Atmosféra se v pokoji změnila spolu s matčiným příchodem.
"Potlač to!Potlač to,"slyšela v hlavě znít Lucasova slova. Zatnula veškeré svaly v těle a čekala. Dveře se otevřely a do nich vstoupila vysoká tmavovlasá žena s výraznýma očima, do nichž se spousta lidí neodvažovala podívat. Měla na sobě černé kalhoty a bílou košili s příšernými vzory,která však stála jmění, což byl důvod,proč si ji na sebe vzít.
"Zhluboka se nadechni," řekla si v duchu Emily a také tak učinila.
"Emily," začala svým typicky povýšeným hlasem. " potřebuju,abys šla dolů pomoct mi s přápravou večeře,za chvíli přijdou hosté." Emily vzhlédla a podívala se nejdřív na matku a pak na hodiny. Byly teprve tři.
"Klid,"řekla si pro sebe a vydala se s ní dolů. Během 3 hodin stačila přinést všechny židle, uklidit jídelnu a obývací pokoj, připravit čaj, talíře,příbory a něco málo uvařit.
"Jsi nemožná," postěžovala si matka a začala předělávat židle. Mrkev, kterou Emily právě držela v ruce,měla chuť rozlámat na kusy.
"Podívej se,co jsi to vyvedla,takhle to vypadat nemělo." Pěnila. Zazvonil zvonek.
"Jdi aspoň otevřít, tohle snad nezkazíš," štěkla na ni matka. "A koukej se usmívat, nebo ti zakroutím krkem."
"Emily,Emily,počítej do dvaceti," říkala si sama pro sebe a začala. Zvonek se ozval znovu. "Neslyšela jsi snad co jsem ti říkala?!Jdi otevřít!" Nasadila svůj úsměv a šla otevřít hostům. Najednou vedle ní stála matka a celá zářila, když se vítala s ostatními.
Emily seděla v kuchyni a pohrávala si s ubrouskem, který právě nabíral neznámého tvaru. "Co to děláš?"Ozvalo se za jejími zády. "Je to-" "Emily!Tady jsi," zaštěbetal sladký hlásek, ve kterém nepoznala matku. "Zrovna jsem se tu ptala Emily, co to skládá," řekla Jane a otočila se zpět ke stolu.
"Co to je?" zeptala se sladkým hláskem Emilyina matka a nasadila ten nejsladší úsměv,který mohla,ale oči zůstávaly dál chladné při pohledu na vlastní dceru.
"Nic,jen taková hloupost," odsekla Emily a běžela do svého pokoje.
Její pokoj byl veliký,avšak postrádal kouzlo a útulnost. V pokoji měla jen stůl,židli,obrovskou skříň,do které stejně neměla co dát, a postel. Měla zakázáno si cokoliv a kamkoliv vylepovat, alespoň, že rámeček s fotkou jí prošel.
Vešla dovnitř a neslyšně zavřela dveře. Z okna sledovala,jak přijíždějí další lidé s drahými auty k domu a slyšela matčin falešný hlas ze zdola. "Ale neblázni, před chvilkou jsem se vrátila,tohle trvalo jen půl hodinky." "To víš,zvládám to všechno sama,uklízení,vaření,všechno!" Emily se vařila krev v těle. Měla chuť vraždit. "Proč?" říkala si sama pro sebe. "Proč já?" Slzy se jí řinuly po tváři a zastavila je až studená zem.
Večer už jen sledovala odjíždějící Mercedesy a jiná drahá auta.Nemusela čekat dlouho. Stačilo napočítat do pěti.
"Kde jsi ty ničemnice?!" Slyšela matku jak stoupá po schodech nahoru a míří do jejího pokoje. "Emily?"Ozvalo se v její hlavě. Nepřišla žádná odpověď. "Klid.Jen klid." Hlas zmizel. Dveře se rozletěly do kořán a v nich stála matka.
" Ty jedna potvoro, řekla jsem ti,abys zůstala dole a byla milá,ne abys odešla pryč a nechala tam všechno na mě. Vždyť jsi tu úplně k ničemu! Odmala se o tebe starám,krmim tě,šatím tě a ty mi to takhle oplácíš. Co na mě tak čumíš? Chceš pár facek?" Z rukou jí začala kapat krev,jak zarývala nehty do dlaní.
"A co tady tak stojíš? Jdi dolů uklidit ten nepořádek, když už nic neumíš. Všechno tu dělám já a ty mi ani nedokážeš pomoct,ty nevděčnice jedna!" Zvedla hlavu a podívala se jí do očí. "Říkala jsem ti,co na mě tak čumíš?Chceš vrazit pár facek?"
"Víš, je slušnost dívat se někomu do očí,když s ním mluvíš."
"Lucasi?"Pomyslela si v duchu.
"Ty jedna,.." udělala několik kroků směrem k Emily.
"Ano?"Ozvalo se.
"Promiň."
Místnost explodovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moder Myth Moder Myth | Web | 7. ledna 2011 v 20:48 | Reagovat

ahoj, neber to jako reklamu, ale mam nove zalozenej blog.. koukla by ses prosim a okomentovala mi jak vypada? :) diky tvoje Moder M.

2 Hermionka your Aff Hermionka your Aff | Web | 9. ledna 2011 v 17:34 | Reagovat

chudák Emily:(

3 Emily Emily | Web | 24. dubna 2011 v 21:48 | Reagovat

Jejda.. to trochu nezvládla... :-D ale ani se jí nedivím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama